Drábské světničky

Také bývalý strážní hrad Drábské světničky dnes láká mnohé návštěvníky divokou krásou skal i krásnými výhledy do okolního kraje. Kdysi zde byl ale jediným obyvatelem obr Dráb. S okolními lidmi žil vcelku v míru, jen tu a tam zatoužil po nějakém dobytčeti k obědu. Když mu ale časem zemřela žena, začalo mu být v jeho skalním království smutno. Jednoho dne se proto vypravil do nedaleké vesnice, odkud si ve své dlani přinesl jako hospodyni krásnou dívku Aničku.

Aničce se ale ve studených skalách nelíbilo a brzy poprosila obra, zdali by mohla navštívit své rodiče. Navečer se k němu poslušně vrátila, cestou však za sebou odmotávala klubíčko, podle kterého ji její lidé mohli vystopovat. Když se pak všichni nahrnuli před obrovu jeskyni a požadovali Aničku zpátky, Dráb s těžkým srdcem souhlasil. Protože chtěl i nadále s lidmi vycházet v dobrém, prozradil jim nádavkem místo, na němž je ukrytý poklad. Postupem času začali lidé obra navštěvovat, aby se necítil tak sám a on jim na oplátku sem tam pomohl zorat pole nebo sklidit úrodu. Z jejich přátelství nakonec vznikl i dnešní název skal.