Khot

S vesnicí Khot je spojeno mnoho historických událostí. Její podoba se dokonce vepsala i do okolní tradiční architektury. Khot byl založen na místě původního osídlení ze 4. století před naším letopočtem. Během vpádu krále Shapura do Syuniku vesnici získal a úspěšně ochránil Babik, syn prince Andoka. Babiku doprovázeli Gor a Gushan - dva bratři z Persie. Jako odměnu za své služby získali právě osadu Khot, která v té době patřila mezi nejmalebnější místa Syuniku.

Podle legend se Khot několikrát přesunul na jiné místo. Místní obyvatelé tvrdí, že se kdysi nacházel výrazně výš až na útesu Mataghakhach poblíž obrovského stromu Brchneni a stejnojmenné svatyně.

Podle jiného příběhu byla vesnice zničena Amirem Timurem během dobytí Tatevu. Tento masakr přežil jen jeden vesničan, který se včas ukryl do vzdálené jeskyně. Čtyřicet dní dokázal přežít s pouhými čtyřiceti zrny pšenice. Později se musel živit jen trávou. Odtud „khot”, což v překladu znamená „tráva”.

Khot se rozkládá na úbočích rokle, čemuž se osobitě přizpůsobila i místní architektura. Domy jsou nad sebou vyskládány tak, že střecha jednoho je dvorkem dalšího. Říká se, že tyto stavby sloužily jako předloha pro dnešní čtvrť v Gorisu, přezdívanou Ptačí hnízdo. Dodnes zde najdete také jeskyně, kde se dochovaly stopy původního osídlení. Když si je pozorně prohlédnete, rozeznáte, kde se rozkládal krb, kudy bylo přiváděno světlo i kam si lidé ukládali nádobí. Později zde převládla architektura klenutých domů, které udávají dnešní jedinečnou podobu Khotu.