O ledečských vodnících II.

Jednou z nejstarších částí města Ledče je Mizerov na pravém břehu Sázavy. Břeh řeky je tam strmý, skalnatý. A právě tady byl na velkém plochém kameni často viděn vodník.

Za večerního nebo ranního šera napodobil prý dětský pláč, aby tak lákal lidi k vodě. Běda tomu,kdo sešel dolů k vodě a počínal si neopatrně. Vodník jej stáhl pod vodu a utopil. Dušičky utopených schovával ve svém doupěti pod placatým kamenem pod hrníčky. Však mohli ledečtí hrnčíři dosvědčit, že si je, přestrojen, občas u nich nakupoval.

Jindy byl vídán zase pod Šeptouchovem u velkého špičatého kamene, který se kdysi utrhl od šeptouchovské skály, strmící nad řekou pod městem, a spadl do vody.

Říkalo se prý, že tam má druhé sídlo. Však se v proudu pod skalou několik dětí utopilo. Někteří lidé tvrdí, že to byl pouze příbuzný městského vodníka. Jeden prý nosil fráček zelený, druhý zase modrý.

S oblibou se také za jasných nocí procházíval na lukách pod dnešním nádražím.

Dnes už však jeho sídlo nenajdeme. Špičatý kámen pod skalami Šeptouchova zmizel při úpravách sázavského toku a padl za oběť i plochý kámen na Mizerově.