Rakodavský hastrman

Pod rakodavskými zahradami býval jeden starý hastrman.Žil tam se svým synem. Sedával v zátočině na křivé vrbě a dával pozor. Vždycky když tam přišla pro vodu děvečka jednoho rakodavského hospodáře, dal se s ni do řeči a pak se zase schoval do vody. Ta děvečka byla nejpěknější z celé dědiny a starý hastrman jí pokaždé vykládal, že má pro ni ženicha. „A kdopak to je, copak ho neznám?“ smála se dívka. Starý hastrman jí chtěl namluvit svého syna. Za nějaký čas si navykl chodit tomu hospodáři až ke kuchyni a vyhlížel tam tu děvečku. Když se to hospodář dověděl, řekl si, že dá vodnímu panáčkovi za vyučenou. Nachystal si tlustý provaz, a jak mu jednou hastrman vklouzl do stodoly, sedlák ho tam zavřel, vzal provaz a nabil mu, co se do něho vlezlo. Teprve pak ho pustil. Myslil si, že teď už dá hastrman pokoj. Vodní panáček se vlekl ze stodoly a kňučel jako pes, tělo měl samé modřiny a šrámy. Ale jak došel k vodě, otočil se zpátky a pohrozil hospodáři svou malou pěstičkou: „Počkej, počkej, za to si na tebe posvítím!“ Když to hospodář slyšel, trochu se ulekl. Dobře věděl, že s tou vodní havětí nejsou žádné žerty. Mrzelo ho, že si s hastrmanem něco začínal. Ale pak si odplivl a povídal: „Hm, však já si už dám pozor.“ Od té doby se vodě vyhýbal na sto honů a vždycky nosil u sebe topinku: tenkrát se věřilo, že kdo má při sobě dvakrát pečený chleba, nemusí se hastrmana bát. Jednou v létě, když panovalo velikánské horko, zapomněl na své předsevzetí a šel koupat koně. Najednou se před ním vynořila zelená hlava — hastrman! Škaredě se na něho šklebil a posměšně mu povídal: „Tak jsme se přece potkali! Teď si vzpomeň na všecko, cos mně tenkrát udělal.“ Sedlák se už v duchu loučil s životem, myslel si, že mu není žádné pomoci. Ale hastrman najednou řekl: „Víš co? Já ti daruju život — ale ne zadarmo. Jestli mně slíbíš, že tu děvečku přivedeš za nevěstu pro mého syna a jestli mně budeš nosit tabák, tak tě pustím. Ale pamatuj si, nikomu o tom ani slovo!“ To se ví, sedlák mu slíbil všecko, co hastrman chtěl. Co měl taky jinšího dělat ? Jen když sám v té chvíli vyvázl životem. Nosil potají hastrmanovi k vodě tabák a vodník se měl dobře. Ale jak přemluvit tu dívku, aby si vzala hastrmanova syna? To sedlák nevěděl. Hastrman ho nejprv upomínal a pak se spolu několikrát i pohádali. Nakonec ztratil vodní panáček trpělivost a jednoho dne milého sedláka stáhl pod vodu. To hospodářství bývalo nejlepší v dědině, sedlák sklízel vždycky nejvíc řepy a rohatého dobytka míval plné chlévy. Ale po jeho smrti statek upadal, až nadobro zpustl. Nastěhoval se do něj hastrman se svým synáčkem a strašili celou ves. Jen kdo jim něco dal, pečené brambory nebo trochu tabáku, ten měl od nich pokoj.Takové věci dělali ti hastrmani!