Pánova studánka

Rozsáhlý les, prostírající se od myslivny ve Žlebě směrem k silnici od Hrotovic, patřil odedávna obci Rouchovany. Jeden z hrotovických pánů si ho chtěl přivlastnit a při soudním jednání křivě přísahal, že patří jemu. Od té doby nazývají rouchovanští tento les „Zlodějkou“.

Pán v lese kácel stromy a pořádal v něm hony. Ještě dlouho po smrti neměl v hrobě klid a chtěl vědět, co se v lese děje. Zjevoval se v černém oblečení na různých místech, nejčastěji ale u studánky na kraji lesa pod Boříkovicemi.

Jednou vpodvečer, po práci na poli nebo po sečení trávy u studánky, poklekla paní Kočí z Rouchovan. Když se napila, uviděla že před ní stojí černě oděný pán. Sousedka se nezalekla a řekla mu: „Dobrá voda,dobrá.“ Pán se usmál a rázem zmizel. Byl vysvobozen a v lese se už nikdy neobjevil. Od té doby se studánce říká „Pánova“.

Druhá verze pověsti o Pánově studánce:

Les na Nových Dvorech patřil odedávna Rouchovanům. Jeden hrotovický zeman si ho však chtěl přivlastňovat. Nastaly spory, které vedly až k soudu. Hrotovický pán u soudu křivě svědčil. Když zemřel, začali si lidé z Rouchovan vyprávět, že u studánky v lese na Nových Dvorech se zjevuje černě oděný pán. Potkal ho i jeden čeledín, který v pravé poledne projížděl se svým povozem kolem studánky. Čeledín se nelekl, pána oslovil a nabídl mu ze studánky vodu. Pán poděkoval a od té doby se prý u studánky neukázal. Dodnes se studánce říká „Pánova“ a lesu „Zlodějka“.

Třetí verze pověsti o Pánově studánce:

Dlouhá léta byl Burian hotařem v Rouchovanech. Svěřená pole hlídal svědomitě ke spokojenosti všech. Jednou v létě si chtěl zkrátit cestu z Chalupnické do Lánické tratě. Protože byl blízko dvora Boříkovice, pustil se přes les „Zlodějku“, kde je pěkná čistá studánka. Náhle na něj z lesa dýchl nepříjemný pocit. Rozhléhl se kolem sebe a vidí,že s ním jde černě oděný bezhlavý pán. „Nu, snad pes zaštěká“, pomyslel si Burian. Ale jeho věrný čtyřnohý přítel šel se svěšeným ocasem a vůbec nejevil známky bojovnosti. Konečně u východu z lesa tajemný přízrak zmizel. Buriana mrzelo, že se na nic nezeptal a při dalších cestách lesem vždy čekal na novou příležitost k rozhovoru. Ale tajemný zjev se už neukázal ani jemu,ani nikomu jinému.