Čarodějnice na Ondřejníku

Na Ondřejníku nežila jenom čarodějnice Hana, ale i v „Pasekách“, kdysi bývaly čarodějnice. Byla tam spousta zrádných roklí, houštin a strží, kterým se lidé raději zdaleka vyhnuli, neboť se o těchto místech pranice dobrého nepovídalo. Aby čarodějnice nepozbyly svou kouzelnou moc, každý den musely teplým mlékem zalévat zvláštní čarodějnou bylinu, kterou si pěstovaly. Pokud na ni zapomněly, rostlina se sama přihlásila lidským hlasem: “Dej mi pít, dej mi pít!“ O Velkém pátku čarodějnice chodily na louky sbírat rosu. Krávy, které se tam později pásly, namísto mléka dojily samou krev! Sedláci si s tím nevěděly rady a tak se jednou zašli zeptat na příčinu svého neštěstí k jedné věštici, co žila vysoko v horách. Ta jim poradila: „Vám škodí čarodějnice, co žijí v „Pasekách“. Za nic na světě jim po dva měsíce od Velkého pátku dočista nic nesmíte půjčit. Ani jim neprodávejte mléko, ony jim zalévají zlou květinu, která jim dává čarovnou moc nad vámi.“ Sedláci uposlechli a dobře udělali. Čarodějnice, když seznaly, že se jich nikdo nebojí a že nad nikým už nemají zlou moc, od vzteku se propadly pod zem i se svou kouzelnou bylinou. Od těch časů lidé v okolí Ondřejníku měli jednou provždy od čarodějnic pokoj.