Kříž pod Libinou

Kříž pod Libinou (Jaroměř) Na kopci Libině stojí několik vojenských pracháren. Poznáte ten kopec zdaleka. A pod kopcem v polích na křižovatce cest ze Semonic do Rožnova a k lázním Velichovkám je těžký kamenný kříž. Snad někdy býval úhledný. Ale trčí tu už mnoho století a zub času na něm hodně zahlodal. Kříž je hrubý, jako by jej tesala neumělá ruka. Svou vahou zapadl podstavcem do země a jinak se mu neříká než zapadlý kříž. Před dávnými časy, kdy staří Čechové byli ještě pohany, rostl na na návrší Libině posvátný háj. Byl zasvěcen bohyni Liběně. Předkové se sem scházeli k náboženským obřadům, protože chrámů tehdy ještě nebylo. Vždycky s večerem přicházely do háje dívky z okolních obcí, aby tu poděkovaly pohanské božici za její přízeň nebo si jinou přízeň vymodlily. Přinášely s sebou věnce z čerstvých květů, zapalovaly oběti a tančily se zpěvem na rtech obřadní tance. Když kráčel naším krajem svatý Metoděj, nesl s sebou nové náboženství. Ves za vsí přijímala křest a z pohanů se stávali křesťané. Učedníci apoštolovi rozkázali zničit všechno, co připomínalo náboženství pohanské. A tak museli vykácet i posvátný pohanský háj na Libině. Modlu bohyně dal věrozvěst roztříštit kladivem a na její místo postavil dřevěný kříž. Sotva tesaři dřevo kříže vetkli do země, rozzuřila se nad krajinou prudká bouře, blesk stíhal blesk a ve chvilce do vysokého kříže uhodilo. Shořel až po zem. Věřící postavili tedy kříž nový. Ale i ten boží posel spálil. Rozhodli se tedy, že místo dřevěného postaví kříž kamenný. Vytesali jej z tvrdého pískovce, přivezli na kopec, vykopali jámu a postavili jej. A zase se stalo něco neobyčejného. Kříž, jako by měl pod sebou samé bahno, nechtěl stát. Dělníci cítili, že se v základech pohybuje. Pak sebou trhl, naklonil se na bok a docela se zvrátil. Dva muži, kteří se jej snažili podepřít, se včas neuhnuli a kámen je svou tíhou přitiskl k zemi. Ve chvilce byli oba mrtvi. Zakopali jej hodně hluboko, aby stál pevně a neskácel se. Jenomže kříž byl živý. Každých sto let vyrůstá ze země o třísku, co by se za nehet vešla. Poroste pomalu, ale poroste. Až budou jeho ramena tak vysoko, aby z nich panna jménem Liběna, uviděla věže biskupského chrámu svatého Ducha v Hradci Králové, nastane konec světa. Bude to ovšem ještě dlouho trvat, protože metodějský kříž je teprve půldruhého metru vysoký.