Zjevení u zlatého křížku

V příjemném údolíčku řeky Radostinky (nyní Oslavy pozn autor), vedoucím z Vel. Meziříčí ku Moštištím, stojí v pravo na nevysokém pahorku železný křížek, který později byl opraven, pozlacen, od čehož také jméno »zlatý křížek« dostal. Po obou stranách jeho stojí dvě lípy. V zadu vypíná se vysoká skála, mezi kterou a křížem jest malá mezera. Místo to je dějištěm mého vypravování. Za, krásného, letního dne, vyšel jsem si po silnici k Moštištím na vycházku. Setkal jsem se se stařenkou, která přidružila se ke mně, a počala vypravovati: »Strach a hrůza pojímá mne vždy, kdykoliv kráčím tímto údolím kolem tohoto kříže.« Tázána by vši po příčině, jala se vypravovati: »Tam za křížem u vysoké skály před padesáti lety jisty cestující sám se zavraždil. Příkladu jeho následovalo i několik nešťastníků z okolí, kteří se tu otrávili, oběsili nebo zastřelili. I sousedního mlynáře dceruška, která tam klečela a se modlila, svým milencem byla přepadena a zavražděna. Duše těchto nešťastníků, nemajíce pokoje na věčnosti, občas zde se kolem jdoucím zjevovaly. Stalo se, že v jednu noc byl povolán kněz z V. Meziříčí do Martinic k nemocnému. Neprodleně vydal se na cestu. Bylo mu jeti tímto údolím v době půlnoční. Sotva dojel ke zlatému křížku, koně náhle zůstali stát. Vozka pobízel koně ku běhu, tyto přes vše úsilí z místa se nehýbali. Kněz s nejsvětější svátostí kráčel po schůdkách ke kříži. Vozka s hrůzou kněze pozoroval, však ničeho mimo kněze neviděl. Kněz, chvíli prodlev u kříže, vracel se opět k vozu a pronesl tato slova: »Mám pilno; počkej, až se vrátím«. Vsedl do vozu a spěchal s nejsvětější svátostí k nemocnému. Na zpáteční cestě zůstali koně před křížem opět stát. Kněz prodlel opět chvíli u kříže; pak slova nepromluviv, navrátil se k domovu. Nikomu své příhody nesdělil, jen stále smuten chodil a málo mluvil. Do roka odebral se na věčnosť. Od té doby nikdo tam zjevení nespatřil. DUFEK, Josef. Naše Horácko jindy a nyní. (J. F. Šašek), 1893, s. 302