Ohnivá paní - Vrchní bouda u Pohořan
Vlevo od Kartouzky vedou z Dolan doprava dvě silnice. Ta první je slepá, ta druhá ústi po dvou kilometrech do silnice Bělkovice – Véska. Z křižovatky však pokračuje zpevněná cesta dál na severovýchod, až vyústí u Dolní Boudy na silnici do Jívové. Po něco více než dvou kilometrech je Vrchní Bouda. A vlevo podél silnice se táhne les, o němž je řeč.
Na rozcestí u Horní boudy se kdysi zjevovala Ohnivá paní, která tiše postávala na kraji cesty a čekala, až ji někdo osloví. Bývala celá zahalená do černého roucha, tmavé vlasy jí splývaly po ramenou a do tmy zářil jen ohnivý rubín zavěšený na jejím krku. Rubín byl velikosti lidské dlaně a přitahoval magickou silou toho, kdo na něj pohlédl. Mnozí tomuto vábení neodolali a oslovili Ohnivou paní, aby sejí zeptali, odkud má ten překrásný kámen. Když se tak stalo, zjevení se hlasitě zachechtalo, sundalo rubín z krku a na své dlani jej přiblížilo k zvědavcově tváři. V tu chvíli projela jeho očima palčivá bolest, kolem se setmělo a už nikdy více se nevyjasnilo.
Když se pověst, kterou vyprávěli nešťastníci s tmou v očích, rozšířila po celém kraji, lidé přestali Ohnivou paní oslovovat a rubín začal pomalu ztrácet svou oslepující zář. Po letech se už vědělo, že těmito místy může člověk procházet zcela bez obav, protože na krku tmavé siluety, která se dodnes občas objeví v lese u Horní boudy, jen blikne malinké červené světýlko jako zapadlý úsměv ďábelských mocností z dob, kdy jejich síla byla ještě živena lidskou fantazií.