O ohnivém koni

Tam za Stínavou, jak se říkalo V krchňačce, pobíhal za starých časů každou noc ohnivý kůň a pásl se tam na pastvisku. Když ještě stařeček Trnečků chodívali do města na trh s medem, kolikrát viděli o půlnoci toho koně, jak se prochází a pase u vody. Jak stařeček přišel až k němu, kůň hlasitě zařehtal, jako by ho poznal, a šel s ním a svítil mu na cestu, než se rozednilo. Stařeček Trnečků si na toho ohnivého koně nadobro zvykl, nic se ho nebál a byl rád, že pěkně vidí a že má na cestě společníka. Když někdy přišel k vodě a kůň tam nebyl, stařeček prý jen zavolal: „Sviť, koníčku, sviť!“ Na to slovo se kůň objevil a pěkně mu svítil. Obyčejně vyprovázel stařečka až k Ohrozimi a za tu službu od něho vždycky dostával krajíc chleba nebo dva rohlíky.