O nešťastných milencích

K tomuto místu prý není radno se v noci přibližovat – podle některých to ostatně ani nejde, jako by tu stála neviditelná zeď, která tomu brání. Člověku, který jde tímto směrem, něco neustále našeptává, aby se obrátil nebo šel jinudy, a sám se podvědomě tomuto místu vyhýbá. Podle pověsti je to proto, že si zde dávají dostaveníčko dvě nešťastné duše, které se tu kdysi měly sejít, ale k setkání již nikdy nedošlo. Šlo o mladého adjunkta Josefa, který sloužil na Kleti, a mladou služku Maryku, jež pracovala v Novém Dvoře. Těmto dvěma v lásce kupodivu nikdo nebránil – nikdo, snad až na samotný osud. Jednoho večera se tito dva milenci měli na tomto místě potkat. K setkání však nedošlo, neboť ani jeden se po schůzce nevrátil domů. Lidé, kteří se je vydali hledat, našli jen jejich zohavená těla, každé na jiném místě u cesty. Hrozný čin byl tehdy připisován bavorským pytlákům, jimiž se zdejší lesy jen hemžily, ale zda tomu tak skutečně bylo, nebo za tím stálo něco mnohem temnějšího, se již nedozvíme. Jediné, co lidé s jistotou vědí, je to, že kdo sem směřuje kolem půlnoci, málokdy až na místo dojde a celou křižovatku raději obloukem obejde. Říká se totiž, že tito dva milenci dodnes nechtějí být při svém přízračném dostaveníčku nikým rušeni.