kosteléček Božího Těla

Nejrozšířenější z pověstí vypráví následující příběh:Lakotná selka z Hrabenova šla do Šumperka do kostela. Při svatém přijímání hostii - Tělo Páně - nespolkla, ale vložila do modlitební knížky, aby jej mohla dát doma do žlabu krávě, aby více dojila. Když se vracela zpátky, zastavila se na místě dnešního kostelíčka, kde byly tehdy pouze hluboké lesy. Chtěla si odpočinout. Usnula a během spánku jí hostie z knížky vypadla. Selka se po chvíli vzbudila, nevšimla si, že hostie vypadla, vzala knížku a šla domů. Po čase si lidé na tom místě všimli podivné záře, která vycházela z dutého stromu. Šli blíže a co nespatřili - vprostřed stromu byla v monstranci ze včelího vosku umístěna ztracená hostie. To roj divokých včel sebral tenkrát vypadnutou hostii, zanesl ji do stromu a kolem ní utvořil voskovou monstranci. Včely tak napravily zneuctění Božího Těla, jehož se dopustil člověk. Lidé v úžasu nad tím, co spatřili, postavili na tom místě malý kostel (proto se mu od jaktěživa říkalo kosteléček), který nazvali Kostelíček zjevení se Božího Těla. Podle podobné pověsti měl hostii v těch místech vytrousit ovdovělý dělník Kuneš. Mezi lidmi se také dodnes traduje pověst o tom, že kosteléček patřil kdysi k Hrabenovu. Když jednou Hrabenovští hráli v jedné z bludovských hospod s Bludovskými karty, prohráli všechno, co u sebe měli. Ale chtěli hrát dál - nevěděli ale o co. Jediné, co je napadlo, byl kosteléček. Prohráli ho a od té doby patří Bludovu. Od té doby se také Bludov Hrabenovu směje, že jejich předkové prohráli kosteléček v kartách.