Zkamenělý vozka
Je tomu už dávno, co na Kolštejně – Branné žil rytíř Ulrich. Byl to pán spravedlivý, poddané neutlačoval a lidem se žilo
když ne dobře, tak alespoň lépe, než u sousedů.
Jednou se vydal rytíř na lov. Záhy postřelil kance a vydal se po jeho stopě. Zvíře však mělo dostatek sil, a když se k němu lovec přiblížil, vrhlo se na něj a téměř ho zabilo. Už se zdálo, že rytíř podlehne, když se objevil vysoký stařec s bílými vousy, zvedl kance jednou rukou do výše a tak silně jím mrštil o skálu, že ten zůstal mrtev ležet.
Rytíř chtěl Pradědovi poděkovat, ten však mávnul rukou a s úsměvem zahřímal: „Neděkuj. Slib mi, že kdyby nastal hlad, pomůžeš svým poddaným.“ Rytíř Ulrich slíbil a skutečně zanedlouho přišly deště a krupobití a na kolštejnském panství zavládla bída.
A tak spravci zadal za úkol převézt přes jesenický hřbet vůz plný chleba a pomoci tak hladovějícím obyvatelům na severní straně pohoří.
Správci se příliš nechtělo, spěchal za jinou prací a poddaným příliš nepřál. Na cestu se dal pozdě, a tak, aby byl do večera na zámku, zkrátil si cestu přes hřebeny hor. To však neměl dělat, protože zapadl do bažiny. Noc se blížila, kola pevně vězela ve sněhu a bahně nebylo možno s ním jet dopředu ani dozadu.
V bezvýchodné situaci se vozka rozlobil, a stahl plachtu a začal pokládat pod kola chleba. Bičem popoháněl koně, bochníky mizeli v rozryté zemi.
Tu však přišla strašná bouře, kterou nikdo předtím nepamatoval. Proudy deště, sníh, hromy, blesky, vichřice! Po jejím utišení se na jesenických kopcích objevilo nové skalisko – má dodnes podobu naloženého povozu taženého koňmi s vozkou na kozlíku…
Další pověst praví:
Byl jeden boháč, co týral své podanné.Když ho prosili, aby se smiloval a pomohl v době největšího hladomoru, nejdřiv sice slíbil, že pošle vozy do Slezka pro obilí, ale druhého dne jim nechal dovést z hor kamení a smál se tomu. Ale lid se vzbouřil a nechal pána odvést kamení zpátky do hor. Ten odjel, ale už se nevrátil. Byl potrestaán za svou tvrdost srdce a to tak, že byl proměněn s vozem i s koňmi na kámen.