Legendy o poličské smrtce

Podle nejrozšířenější lidové pověsti má tato korouhvištní smrtka děsivou moc napovídat, kdo v okolním kraji brzy zemře. Traduje se, že když se otočí silný vítr a plechová Smrtka zamíří svou napřaženou kuší k některému domu v Poličce nebo k okolním obcím (včetně Pomezí), v daném směru brzy někdo skoná. Starší vyprávění zašlo ještě dál. Lidé věřili, že o temných nocích, kdy město zahalí hustá mlha, Smrtka z věže slézá. S kuší v ruce obchází hřbitovní zdi a hledá duše těch, jejichž čas se naplnil. Ráno se pak vždy vrací na své místo jako tichý plechový strážce. Jiná verze příběhu naopak vidí ve Smrtce ochránkyni. Měla být na kostel umístěna v dobách velkých morových ran, aby symbolicky „odstřelovala“ zlé nemoci a neštěstí dříve, než stačí proniknout za městské hradby Poličky. Tato architektonická kuriozita je skutečná. Kostel sv. Michaela nechal v letech 1572–1576 postavit stavitel Ambrož Vlach. Jelikož stavba sloužila jako hřbitovní kostel, motiv Memento mori (Pamatuj na smrt) se promítl i do větrné korouhve, což bylo v renesanční a barokní době sice neobvyklé, ale symbolicky pochopitelné. Plechová Smrtka shlíží na poličský hřbitov dodnes.