O Nasemanech

V lesích pod Strážným vrchem se dá snadno zabloudit. Ve zdejších mokřinách totiž žili tvorové, kterým lidé od pradávna říkali Nasemani. Zřejmě to bylo proto, že měli obrovský nos, kterým už na dálku zvětřili člověka procházejícího kolem jejich vlhkého domova. Vyprávěly se ty nejhrůznější historky o tom, jak se najednou objevily na cestě nosaté příšery, které hodily přes člověka jakousi síť, z níž se nebožák marně snažil vymotat. Jak se tak točil a bezradně poskakoval, úplně zapomněl, odkud přišel a kam vlastně jde. Mezitím se vždycky setmělo a když se po mnoha hodinách polapený nešťastník konečně protrhal ze sítě, samou únavou upadl na cestu a usnul. Probudil se až s prvními slunečními paprsky a dlouho mu trvalo, než si zase vzpomenul, kam vede jeho cesta. Tak vyprávěli mnozí lidé, kteří byli předchozí den marně doma očekáváni. To se ví, že někteří se jen takto vymlouvali na setkání s Nasemany a bůhví kde vlastně bloudili, ale našlo se i mnoho těch, kteří se dušovali, že uvízli v síti nosatých příšer. Proto se tenkrát říkávalo těm, kteří se vraceli domů pozdě, že se zamotali do sítí. Snad také díky této pověsti o Nasemanech z mokřin pod Strážným vrchem vznikla místní pověra, že člověk procházející lesem se má vyhýbat pavučinám, které se houpají na větvích, protože mu mohou zamotat hlavu tak, že sejde z cesty a bude bloudit až do druhého dne.