Světýlko

Když půjdete po českoolešanské silnici, přijdete k polní cestě, která vás dovede až do Bořetína. Musíte projít okolo Voharčíkova lesa. Říkalo se, že tam kdysi někoho zabili a zakopali. V tom lese ani ptáček nezazpívá a padne na vás taková tíseň, že raději přidáte do kroku nebo raději utečete. Kdo však šel okolo večer z Bořetína do Strmilova, měl společnost. Na rohu lesa blikotalo světýlko a šlo lesem až na kraj lesa a tam zůstalo. Čekalo do té doby, dokud jste se nevraceli zpátky a zase šlo až na roh lesa k Bořetínu. Chvíli počkalo a pak se ztratilo. Jednou se dva muži domluvili, že se podívají, co je to za místo. Jeden šel po cestě a druhý se s flintou opatrně plížil lesem. Procházel mezi stromy v těch místech, kudy se míhalo světýlko, ale tentokrát nic neviděl. Všude byla tma a ticho. Došel až na kraj lesa, vyšel na louku a šel na cestu ke svému kamarádovi. Ten už netrpělivě čekal a ptal se, zda světýlko viděl. "Nic tam nebylo!", hlásil z dálky. "Tak se podívej", ukazoval mu kamarád, " bylo tam celou dobu." Na kraji lesa zase svítilo světýlko a šlo s nimi celou tu cestu zpátky do Bořetína. Do lesa se už žádný z nich neodvážil. Na kraji lesa blikalo a pak se ztratilo. Kdoví, jestli světýlko ještě sleduje pocestné. Zkoumat to nebudu.