Tajemná bílá ruka

Chudá dívenka Madlenka bydlela na hradě se svou maminkou, hradní kuchařkou. Maminka se ale rozstonala a Madlenka za ni musela pracovat v kuchyni. Peněz mnoho neměly a co měly, to padlo na drahou léčbu. Po náročném dni si Madlenka ráda na chvíli sedla k vyšívání, které ji bavilo. Jednou přebírala hrách na kaši, když v tom se ze zdi vynořila bílá ruka a otočila se dlaní vzhůru. Dívka do dlaně vložila několik hrachových lusků a ruka následně zmizela. Mamince o zážitku nevyprávěla, nechtěla ji děsit. Ta ale naopak své dceři vypravovala, a to o snu, který se jí zdál - o bohatém rytíři, který si Madlenku vybral za manželku. Následující den hrachu stále ještě zbývalo, tedy dala se Madlenka do dalšího přebírání a zase ta bílá ruka objevila se ve zdi a opakovalo se totéž co předchozího dne. Třetí den dostala ruka zbytek lusků, zmizela ve zdi, ale po chvilce se znovu vrátila a nasypala před Madlenku všechny lusky, z ryzího zlata. Dívka je posbírala a běžela ukázat matce a purkrabímu. Ten vyslal služebníky, ať místo, kde se ruka zjevuje, prohledají. Rozbourali několik zdí a nic nenašli, až ve sklepení objevili zazděnou kostru neznámého rytíře s drahým mečem. Pohřbili ho pak vedle věže, ale než tak učinili, Madlenka k němu jako výraz vděku uložila vlastnoručně vyšívaný šátek. Od té chvíle to s dívkou šlo z kopce, bloudila hradem, chodila jak ve snách, až ji jednou našli utopenou v Ohři. Říkalo se mezi lidmi, že si ji mrtvý rytíř zavolal k sobě a maminka se rozvzpomněla na svůj sen. Dceru pochovala vedle rytíře a sama se odstěhovala. Díky zlatým luskům už nemusela žít v chudobě, prodala je do zlatnictví kde z nich vyrobili náušnice.