Díry Zámeckého vrchu

I.

Z pověstí je těžké odhadnout přesně, kde by ona výše zmíněná trhlina měla být. Jedno podání tvrdí, že pukla stěna pod hradem, jiné (jak psáno výše) dí, že právě kvůli předem objevené trhlině na Zámeckém vrchu bylo pro hradiště zvoleno jiné místo, další říká, že se jedná o i dnes patrnou díru do země pár desítek metrů severozápadně od hradu (přičemž poslední dvě možnosti se navzájem nevylučují). A navrch je tu ještě jedna díra pro změnu východně. Funkcí otvorů obvykle bylo, že jimi vycházeli jednak oni duchové či rozličné další bytosti a jiné verze zase praví, že se jednalo o díru přímo do pekel, jíž se drali na svět za svými úkoly čerti.

II.

Na západním ostrohu Zámeckého vrchu byla snad kdysi předsunutá bašta se studnou. Kromě toho, že tu údajně ústila chodba spojující toto místo s nedalekým hradem, proslula díra zejm. tím, že zde strašily zřejmě všechny možné bytosti strašením se zabývající, samozřejmě, vč. čertů. Potíže s dírou nabyly časem takových rozměrů, že se ji obyvatelstvo pokoušelo celkem marně zasypávat značným množstvím materiálu. Podařilo se údajně až po experimentu s odsouzencem (viz níže pověst ‘Odsouzenec’), někdy na počátku 17. století. Nu, nebylo do té doby v okolí Housky zřejmě radno být hříšníkem…*). A aby byla věc pojištěna, byl nad zasypanou dírou přibližně v téže době (někdo ovšem říká, že již o 100 let dříve) postaven kostelík Nejsvětější Trojice. Komupak z duchů či čertů by se chtělo vylézat na svět přes křesťanský svatostánek… Jiná verze ale praví, že se díra uzavřela prakticky sama – sice s jistým lomozem, který poděsil jednoho sedláka, ale bez dalších následků. Na oslavu čehož byl právě postaven svatostánek. Kostelík pak zanikl v první třetině 19. století.

*) Zdá se ale, že tradice zasypávání zůstala živá. Patrné jsou důkazy o tom, že se někdo pokouší zasypat okolní rokle svým odpadem, s jehož odklízením má pak zdejší obecní úřad nemalé starosti…

III.

Další vyprávění umísťuji díru přímo do hradu či pod něj. Jedna z čertovských pověstí kupříkladu praví, že díra byla pokusem o vykopání studny při budování hradu. Jenže se v ní zalíbilo ďáblovi, ten ji osídlil a k vodě lidi už zlomyslně nepustil. Proto prý je i dnes v příhradní osadě Horní Houska těžké dovrtat se vodní hladiny… O skalní puklině se hovoří také v souvislosti s hradní kaplí. Důkazem její existence se jeví být i vlhkost stoupající po stěně kaple a projevující se přítomností mechu. Ta by, podobně jako kostelík, měla uzavírat cestu z nitra země (ďáblům?; duchům?; či tzv. ‘nelidem’?). A právě to se uvádí jako další mýtický důvod zbudování hradu: Neměl ani tak bránit tomu, aby někdo pronikl dovnitř, jako spíše tomu, aby se někdo (nebo něco) nedostal(o) ven…

IV.

A ještě jedna díra je ve hře… Po zasypání otvoru na skalním ostrohu našel prý místní kovář a mlynář nedaleko hned díru další. Ta pak byla známa tím, že z ní k večeru vylézali černý pes, černá slepice a černý kůň (všechna zvířata navíc porůznu světélkovala či dštila oheň a dým). A přes den z tohoto plodného otvoru zase vycházel bezhlavý myslivec.

V.

A konečně: Nedaleko od hradu, východním směrem, se údajně nacházela bezedná studna. Samozřejmě – mezi lidmi vzniklo domnění, že čertovská cháska může pronikat nahoru na zem i tudy. I zasypávalo se a zasypávalo. A zasypávalo se marně. Bylo tedy rozhodnuto otvor zakrýt kamennými deskami. A aby byla celá věc pojištěna, byla nad studnou vztyčena trojboká kaplička, kterou nesmetl ani čas ani člověk a na mapách i na místě ji najdeme pod názvem ‘Luňákova’. *) Luniak byl sedlák a sládek pivovaru, kdysi jen pár desítek metrů na východ od hradu stojícího. Mimochodem: Kaple byla zasvěcena Nejsvětější Trojici stejně jako kostelík na ostrohu u hradu. Není vyloučeno, že ústní podání obě stavby zaměňují.

VI.

Ale je tu ještě pátý otvor. Či spíše tunel. Je v uvozovkách, protože se vymyká svým účelem či funkcí všem čtyřem výše uvedeným. Tentokrát nejsou ve hře jiné světy, peklo či tajemné bytosti, ale další „folklor“ starých hradů: podzemní chodba umožňující únik obyvatel či obránců pevnosti ve chvíli, kdy šlo hodně „do tuhého“… V našem případě by šlo únik do Houseckého dolu pod hradem. Chodba by měla začínat v jedné z panských komnat nebo ve sklepení Housky, brzy se měla vnořit pod zem a vyústit kdesi u rybníka pod Olejnou horou. Tak se nazýval výběžek masivu Zámeckého vrchu téměř proti dolnohousecké hospodě. A vskutku – ještě v 19. stol. byla prý v kopci patrná jakási – do jeho hloubi jdoucí – díra … *)

*) Jiná verze praví, že chodba nevedla až dolů do housecké rokle, ale končila v pivovaru, který stával cca ve třetině svahu Zámeckého vrchu, nedaleko hradu. Nu – konec tajné chodby v pivovaru, to nezní špatně! V tom případě by se dalo usuzovat, že chodba mohla pilně sloužit zejména v časech míru … Přesněji řečeno: sice jako úniková, ale ne před cizí soldateskou, nýbrž před vlastními ženami …