poklad Starého Světlova

Pod hradem měly podle pověsti vést tajné chodby plné pokladů. Jednou chlapci z vesnice pásli u hradu koně. Při prozkoumávání starých ruin si všimli otvoru v zemi. Nikdy předtím si ho nevšimli. Otvor vedl do tmavého tunelu. Nejmladší z chlapců se rozhodl, že chodbu prozkoumá. Spustil se dolů a dlouho kráčel tmou. Nakonec došel do velkého sálu. Za mohutným dubovým stolem tam seděli tři muži a rozmlouvali nad starými knihami. Byli to Albert, Vok a Jaroslav, dávní majitelé hradu. Když chlapce spatřili, zeptali se ho, čeho si přeje. Chlapec se vylekal a odpověděl: „Chci domů!“ Jeden z mužů vstal, uchopil ho ledovou rukou za zápěstí a odvedl ho zpět dlouhou chodbou k otvoru. Při loučení mu vložil do ruky zlatou minci a varoval ho: „Příště se již nikdy dolů nespouštěj!“ Chlapec vyšel z podzemí ven. Jeho kamarádi však byli pryč. Rozběhl se tedy domů. Když dorazil do vesnice, rodiče byli nesmírně šťastní. Chlapce už totiž považovali za mrtvého. Od jeho zmizení v podzemí totiž uplynul celý rok.