Stará Fraala

Před mnoha lety přicházela každého večera do Mehnertova domu v Krásňanech jedna stará žínka se svou přeslicí, usadila se u krbu a předla. To se stávalo den co den, takže si lidé nakonec na starou Fraalu zvykli a byli by se divili, kdyby jednou nepřišla. Jednoho dne se v domě narodilo děťátko. Krátce nato měl jednoho večera otec obstarat venku ve vsi něco důležitého a než odešel z domu, řekl své ženě: „Nebudeš se bát, když tě dnes večer nechám samotnou?“ Ale mladá matka mu odpověděla: „Ach ne, vždyť přece přijde stará Fraala.“ Když pak odešel, dostavila se v obvyklou hodinu stará žínka a předla jako vždy. O půlnoci však muselo děťátko kýchnout a Fraala pravila: „Pomoz ti Pán Bůh.“ A žena nato: „A tobě také!“ Tu se žínka zaradovala a řekla: „Zaplať Bůh sto a tisíckráte, o to slovo mi šlo již pět set let a nyní jsi mne jím vykoupila. Abys totiž věděla. To malé dítě vedle tebe by jednou bylo muselo zasadit dub a až by byl ten dub velký, byla by se měla z jeho kmene nařezat prkna a z nich by se musela zhotovit kolébka a děťátko, které by bylo jako prvé do kolébky položeno, by mě teprve mohlo vysvobodit. A nyní vstaň, neboj se a následuj mne do sklepa.“ Žena udělala, co jí bylo přikázáno a sestoupily spolu do sklepa. Zde žínka odhrabala trochu země a náhle před nimi leželo mnoho peněz. Ty vynesly nahoru do světnice. Tam Fraala poprosila, aby žena otevřela okno, a jako bílá holubice zamávala křídly, vyletěla ven a více nebyla spatřena. Mnozí však věří, že poklad leží dodnes ve sklepě starého domu a čeká na šťastlivce, který se ho zmocní. Vědí docela jistě, že se ta nerozvážná žena připravila tenkrát o požehnání, které jí bylo určeno. Stalo se to takto: když byla Fraala spasena, chtěla lidem, kteří jí po dlouhá léta poskytovali pohostinství, prokázat svou vděčnost a řekla proto mladé selce: „Nyní rozžehni světlo a pojď se mnou do sklepa. Tam najdeme pod jedním schodem hrnec s penězi. Vezmi jej a vynes ho nahoru do světnice. Při našem počínání ale nemluv a i kdyby stál před pokladem třeba černý pes, neboj se, nic neříkej, a jdi klidně svou cestou!“ Ve sklepě našly všechno tak, jak to žínka předpověděla. Ale jak chtěly vyjít s pokladem nahoru, stál nahoře černý pes. Žena se ho pokusila zahnat a křikla: „Jdeš!“ Tu se ozvala rána a po Fraale, psu a penězích již nebylo ani stopy. Třetí schod ve sklepě Mehnertova domu pukl a pod ním prý stále spočívá poklad. Jeden starý proutkař se chtěl pokusit o štěstí a kopal tam. Nic však nenašel a tak se prý má vést každému, kdo po zakletých penězích zatouží.