Harsnadzor

Halidzor je známý především díky svým historickým památkám. V textech Araqela z Davrije a Katolikose Abrahama II jsou dochovány zmínky o klášteře Tanahat, který měl stát v lese nedaleko Halizdoru. Přestože tam již tento klášter nenajdete, nejstarší pamětníci se shodují, že je v tomto lese „místo na jámu”.

Což je nejspíš odkazuje na vývoj slova „paki” – „jáma”, které je pravděpodobně odvozeno ze slova „bagin” – „oltář”. Přímo v obci se na pravém břehu řeky Vorotan nachází pomník, kde je napsáno, že zde roku 1265 muž jménem Grigor zřídil nový pramen. Na kamenném chačkaru nedaleko kostela Khachin Khut se dočtete, že tento Grigor založil také kostel u kláštera Amaru, který tam stojí dodnes.

Soutěsku Harsnadzor najdete u Halidzoru. O původu jejího názvu vypráví následující legenda. Princ kavkazské Arménie Varaz Trdat Yerets měl překrásnou dceru jménem Shahandukht. O její ruku požádala rodina Torgomyanova. Když princezna cestou za svým ženichem vystoupala s doprovodem na vrchol skály, přepadla je skupina ozbrojených mužů. Co následovalo pak, popsala Shahandukht ve svém dopise: „Já, hříšnice a služebnice Kristova, měla být provdána za prince z rodu Torgomyanova.

Cesta na jeho panství vedla přes vrchol skalní věže. Tam nás přepadli Izmaelité, kteří se doslechli o mé kráse a chtěli mne unést. Zaútočili na naši kavalerii ostrými meči, ale já se jim odmítla vzdát a rozhodla se raději zemřít ve jménu Krista skokem ze skály. Pomodlila jsem se ke svaté Ripsime, pokřižovala se a vrhla i s koněm dolů z útesu. S pomocí boží a díky mocnému větru jsme bezpečně přistáli na dně propasti. Stála jsem tam v němém úžasu a pokoře. Rozhodla se na tomto neposkvrněném místě odevzdat Kristu. Zapřísahala jsem se, že už toto místo nikdy neopustím. Postavila jsem zde skromnou kapli, kde od té doby žiji asketickým životem. Veškerý svůj majetek jsem předala biskupovi ze Syuniku, aby jednu polovinu rozdal potřebným a druhou věnoval svaté církvi.” Od té doby se prý tato rokle jmenuje Harsnadzor.