Čertova skála

Vyjdeme-li z V. Meziříčí kousek do pole směrem jižním, přijdeme za chvilku k osamělému balvanu, ve kterém je otisknuto koňské kopyto Jest to otisk čertovy nohy. Jak tato skála sem se dostala, chci Vám povědíti. Jest tomu již velmi dávno, kdy v našem městě byla velká nouze o dobrou vodu k pití. I vynašel se ve zdejší obci vysloužily voják, (který byl ve spojení s čertem), jenž chtěl svým rodákům se zavděčit a o dobrou vodu k pití se postarati. Než do práce se dal, radil se s čertem, jak by to měl učiniti, čert nabízel se, že studni vykope a též o dobrou vodu pitnou se postará; za práci však žádal vojákovu duši. Voják s podmínkou, jest-li studně vykopána a voda dobrá v ní bude do doby, než kněz při mši sv. evangelium přečte, svolil. Ujednáno. Do rána čert studni vykopal, k prameni však dostati se nemohl. Kněz započal sloužiti mši svatou, čert napínal všecku sílu svou, by skálu ze země vydobil, předpokládaje, že voda ze země vypryští. Skutečně skálu ze země vydobil dříve, než sv. evangelium přečteno, avšak voda se neukázala. Hněvaje se, že vojákovu duši nedostal, vzal skálu na rameno, vynesl ji za město, tam s ní o zem uhodil, na ni dupnul a tak otisk své nohy po sobě zanechal. DUFEK, Josef. Naše Horácko jindy a nyní. (J.F. Šašek), 1893, s. 300.