Poklad ve Zlaté skále

Naproti Ostrému se tyčí skála, která je označováána jako Zlatá. Na ní bývala dřív tabule s nápisem: "Kdo uchopí moji dlaň, ziská mnoho zlata zaň." Jednou šla kolem toho místa chudá žena. Byla zrovna Květná neděle. Žena nesla v náručí dítě a zalekla se, když před ní vzplanulo ohnivé písmo. Než si stihla nápis přečíst, zjevila se vedle písma černá ruka. Zděšená žena zůstala stát, a vtom se vedle ní otevřela skála a ona spatřila velký sál, v němž byly nahromaděny různé poklady. Rychle vešla dovnitř, posadila dítě na zlaté sedátko a popadla tolik zlata, kolik se jí vešlo do zástěry a kolik unesla. Nechala dítě ležet, pospíchala se zlatem ven na světlo, vyklopila ho na zem a běžela zpět pro díte. Ale skála se mezitím s hromovým lomozem uzavřela a chudinka žena tam zůstala stát, celá zmatená a lomící rukama. Také zlato, které vynesla, někam zmizelo a ona spatřila jen černého psa, který s hlasitým vytím zmizel v lese. S pláčem šla žena domů, vyprávěla svůj příběh a dostala od jedné staré korenářky radu, aby se o Květné neděli zase ke Zlaté skále vrátila. Uvidí, že se otevře a ona opět nalezne své dítě. A opravdu. Dítě tam po roce bylo, hrálo si se zlatými poklady. Vedle něj leželi dva velcí černí psi, kteří ženu pozorovali a vrčeli. Zena dítě rychle vynesla a vyptávala se ho, co celý ten čas dělalo. Maličké odpovědělo, že mu každý den nosil dostatek jídla šedý mužíček a hrál si s ním na zelené louce.