Noční lovec z velenických jeskyní

Jednou se nějaký muž ve velenické hospodě rozloučil, když už měl pořádně nakoupíno. Notně kymácivým krokem pak hledal těžce cestu k domovu a dostal se až do lesa, kde jsou rozsáhlé jeskyně, kterým se říká Pusté kostely.

Tady mu už opojení vyprchalo trochu z hlavy. Když se přiblížil k jeskyním, uslyšel rámus, který jako by přicházel z nitra země. A náhle z jedné jeskyně vyrazila divoká smečka psů a za ní černý lovec.

Ó, jak to v povětří hučelo, jak vřeštěly lovecké trubky a kolem v lese zněl divoký štěkot psů!

Muž tím pohledem rázem dočista vystřízlivěl. A když se kolem něj družina přehnala, vyrazil odvážně za ní. Přes mýtiny i houštiny, přes pařezy a kamení, přes kopce i doliny, lesem i polem řítila se tajemná ta lovecká tlupa. A statečný muž cestou necestou stále za ní. Náhle se šílený let zastavil a vedle muže znenadání tajemný hlas promluvil: „Tady máš taky kus!" a něco těžkého mu padlo na záda.

V té chvíli se všude rozhostilo ticho, noční přízraky se ztratily, a když se muž rozhlédl, spatřil, že stojí před svou chalupou, nevěda, jak se tam ocitl.

Rychle vkročil do dveří a teprve uvnitř se podíval na dárek nočního lovce. Byl to veliký kus masa, které vypadalo jako koňské.

Chalupník se neodvážil ho okusit, dal je tedy svému psu. A ten po jeho požití tuze zesílil, ač už byl velmi starý. Žádná nemoc se ho pak netkla a dokonce svého pána o hodně let přežil.