O vodníkovi a řezníkovi

Po insidentu se sedlákem míjely roky a vodník Rokytka se sžil s Těšínem. Časem už nikoho neudivoval pohled na Rokytku, který šel s košíkem v ruce do měsa na nákup. Všichni byli zvědaví, jak vypadá jeho vážená manželka a hromádka dětí. Ale úzkými uličkami Těšína chodil Rokytka vždy sám. Povídalo se, že na svou manželku velice žárlil, syny a dcery držel železnou rukou. Jednou v sobotu byla Rokytkova dcera přísně potrestána za to, že bez povolení otce odešla do města na tancovačku a k tomu se ještě vrátila domů hodně přes půlnoc. Nějaký chasník, kterému se velice zalíbila, ji doprovodil „domů“. Teprve u Olše si uvědomil, že krásná neznámá je vodníkova dcera, která se ho pokusila svést a pak utopit. Když utíkal, za zády slyšel jen šplouchnutí vody a dívka se ztratila. Za chvíli, když sebral odvahu, se vrátil k vodě a uviděl jen klidnou hladinu s červenou skvrnou. Byl šťastný, že si zachránil život, ale trochu litoval dívku, které otec-vodník dal doma výprask… Kdysi v Olši žila spousta výborných ryb. Rokytkovi se však znudila jednotvárná rybí strava. Stal se velice vybíravým gurmánem masitých jídel, maso nakupoval ve zdejších řeznictvích. Řezníci si vyprávěli, že i ty nejvybíravější měšťky nebyly tak náročné, jak on. Jednou rozčilený prodavač „nevydržel“, když si neustále něco vymýšlel a zranil ho nožem na prstu. Vodník se vzdálil beze slova a zanechal po sobě na podlaze loužičku krve. Od této doby ho už nikdo neviděl, aby nakupoval ve městě. Rokytka však nezapomněl na urážku. Po krátké době vylovili z Olše řezníkovo tělo… Lidé litovali starého řezníka a nemohli vodníkovi odpustit. Pocit křivdy narůstal. Stárnoucí vodník zatrpknul a byl na obyvatele Těšína protivný. Lidé říkali, že v noci opouštěl Olši a řádil v Bobrovce. Tahal lidi, po celých nocích strašil a ty neopatrné uvěznil navždy ve svém vodním království… Obyvatelé Těšína se ho začali obávat. Matky svým dcerám vplétaly do vlasů zázračné byliny, které je měly ochránit před zlým duchem. Ti opatrnější, když šli večer přes most na Bobrovce, tiskli v rukou růženec nebo modlitební knížku. Věděli, že je posvěcený předmět chrání před vodníky. Přesto utopenců v Bobrovce přibývalo… Nakonec, po poradě s knězem, byla postavena u Bobrovky kaplička. To už bylo na Rokytku moc. Jednou v noci sbalil celý svůj majetek a přestěhoval se do Olše v Bohušovicích. Olše teče jako za dávných časů. Ale bydlí tam ještě vodník Rokytka? Jestlipak někdy navštěvuje Těšín? Ověřte si to sami, ale buďte opatrní.