O Tajné chodbě

O tajné chodbě tajných chodbách na Šebíně, které v dávných dobách prý až na Hazmburk vedly, lid si vyprávěl mnoho podivných věcí. O rozsáhlých sklepeních plných zbraní, drahých kovů a starého vína, sloužících za útočiště a skrýši domácím pánům, když nepřítelem byli ohrožováni. Záhada temných sklepů a chodeb byla tím tajemnější, když nikomu v nové době nepodařilo se do nich vniknouti. Fantazie lidu způsobila, že skutečně jeden osadník z Livous po vnuknutí ve snu šel kopati na Šebín, hotov tajemství prokouknouti. Kopal a kopal. Ale druhý den, když v práci chtěl pokračovati, viděl, že vše je zasypáno. Jako v těch pohádkách: opakovalo se to třikráte a pokaždé po nezdaru byl ve snu k práci povzbuzován. Cosi mu říkalo: “Kopej, kopej, najdeš poklad!” Třikráte poslechl, ale marně kopal. Konečně umoudřiv se, nechal toho. Dosud ve věži jest viděti hlubokou jámu, kde se lopotil. Proto bájné poklady dřímou dále ve sklepení Šebína. Šebínské tajné chodby nedaly spát místním lidem ani mnohem později, po roce 1945. Dva muži se pokusili odvalit velký plochý kámen na hradě Šebíně, což se jim nakonec podařilo. Byl to zřejmě hrob, když objevili kostru člověka. Vzhledem k významnému umístění hrobu na hradě, mohl to být některý z pánů z Šebína. Školáci z Horek (ročník 1931 a 1935) chodili denně do libochovické školy pěšky po lesní “Hraběcí cestě”. Tito pánové tvrdí, že před rekonstrukcí “Hraběcí cesty” tam byla chodba, která mohla vést na hrad Šebín. Ale o tom zas někdy jindy.