Siardova kaple u Mnichova
V dávnověku měl založit saský vévoda jménem Siardus poblíž dnešního Mnichova při potoce poustevnu. Událo se to takto: Někdy v letech 1190-1195 bloudil saský kníže Siardus se svou družinou na lovu v hlubokých lesích a v nouzi nejvyšší přislíbil, že když naleznou nějakého člověka, který je vyvede z lesa, nechá postavit na místě kapli a poustevnu. Stalo se, že byli zachráněni a Siardus slib splnil. Dokonce se sem vrátil natrvalo a žil v poustevně jako zbožný mnich. Postavil tu kostelík a zde také zemřel. V údolí při kostele vznikla vesnice a byla nazvána podle mnicha - Mnichov (Heremita, Einsiedl). Když jednou vymřela po moru, byla přeložena o jeden kilometr západně do míst dnešního Mnichova.
Před rokem 1360 vlastnil Siardovu kapli Bohuslav Tullinger, leník kláštera a provozovatel hornictví, který se stal 25. května 1397 rychtářem Mnichova. Po něm se uvádí majitelem Mnichova Kašpar Neuburg a podle KLEMENTA měl tento majitel prodat Mnichov klášteru. Bohužel 1437 zasáhl hrozný mor Mnichov a obec až na jednoho obyvatele vymřela.
Dlouho zůstávala Siardova kaple stranou, opuštěna, ale po podivném nálezu obrazu sv.Siarda v roce 1600 nechal tepelský opat Andreas Eberbach (1615) kapli znovu obnovit a rozšířit na kostel. Když byla stavba zanedlouho, za třicetileté války Švédy pobořena, dal ji opat Reymund Wilfert I. roku 1664 znovu opravit a kostel byl vysvěcen jako kostel sv.Jana Křtitele. V sousedství stála poustevna a nadále tu bydleli mniši. Za císaře Josefa II. byl kostel prodán za 20 zlatých obci Mnichov a roku 1782 stržen včetně vedle stojící poustevny se třemi místnostmi. Použitelný stavební materiál byl odvezen na stavbu kostela v Rájově. Zvon byl odtud odvezen do Otročína a umístěn v dnes již zaniklém otročínském kostele sv. Michala. Sklep poustevny byl zasypán, místo srovnáno se zemí a přeměněno v loučku. Poslední mniši tu žili velmi skrovně, jen z almužen. Bylo jim dovoleno nakupovat obilí na Bezdružicku, avšak máslo směli kupovat jen v Mnichově.
Často se vypreávělo o hrobu, kde leží pohřben svatý mnich Siardus. Mělo to být pod mohutnou borovicí ve stříbrné rakvi. V roce 1664 se dokonce uvádělo, že Siardův hrob je 50 kroků nad Siardovou kaplí a pod památnou borovicí. Na tomto místě bývala Siardova socha, ale rozpadla se stejně jako kaple a poustevna. Protože se v blízkosti hrobu množily případy neštěstí, věřili lidé, že každý, kdo se k místu neuctivě přiblíží, bude postižen spravedlivým trestem. Raději se místu vyhýbali. V roce 1818 kameník Rudrich si uřízl pro sebe několik větví z památné borovice a byl za to odsouzen k trestu vyhotovit kamennou mřížku kolem sochy sv.Jana Nepomuckého, stojícího dodnes při mnichovském kostelu.
Ruina Siardova kostelíka se nezadržitelně rozpadá. Zbytky zdi 120 cm silné obepínají půdorys 16,5 m x 9 m s půlkruhem kolem oltáře. Pilíř vítězného oblouku, který dosahoval ještě kol roku 1990 značné výšky, se nedávno sesypal. Byl pozůstatkem renovace z roku 1664. Při kapli na cestě stojí novější boží muka. Asi 60 metrů od ruiny kostelíka směrem k potoku se nachází v louce zbytek studánky "zázračného" Siardova pramene, který prý měl léčebné schopnosti. Jeho mělkou studánku už několikráte vlastivědní nadšenci vyčistili a upravili, ale zase rychle zarůstá.