O podzemní chodbě u Oseka

Na západ od Teplic leží klášter Osek, jenž r. 1203 na statcích pana Slavka z Oseka založen byl pro německé mnichy cisterciáky, z Bavor přišlé. Ti potom pozvolna poněmčili celé okolí. Poblíž kláštera stojí na výšině zříceniny hradu Oseka, jehož jméno dojista připomíná nám vysekávání lesa tam, kde měl hrad státi. — Pověst vypravuje, že jeden z pánů hradu Oseka umínil si zříditi podzemní chodbu, z hradu daleko do lesa vedoucí.

Takové chodby zřizovány byly proto, aby se jimi mohli lidé tehdy útěkem zachrániti, byloli nebezpečí, že bude obležený hrad dobyt. Pán hradu Oseka přál si, aby o té chodbě nikdo nevěděl, než on. Proto hledal člověka, který by sám chtěl takovou práci podniknouti. Ale nemohl nikoho najiti. To proto, že nesměl ten, kdo by o chodbě pracoval, opustiti ji dříve, dokud by nebyla zcela hotova. Našel se však konečně mladý člověk, který tu práci chtěl podniknouti. Byl chudý a těšil se, že si vydělá slušný peníz. Osecký pán s ním všecko sjednal, kam chodba povede, jak má býti prostorná, jak upravená. Měla vésti z hradního sklepa a vchod do ní měl býti uzavřen železnými dveřmi. Východ z ní měl býti v lese, podál hradu, také opatřený dveřmi, dobře křovím zakrytými. Pán všecko tak zařídil, aby nikdo cizí o chodbě nezvěděl. Všechny potřebné věci měl ten mladý člověk na dvoře zchystány, odkud je za pomoci starého, věrného sluhy dopravil do sklepa. Potom začal svoji práci. Oběd nosil mu sluha dolů, večer vyváděl jej nahoru, kde byla přichystána pro něj světnička; tam přenocoval uzavřen jako ve vězení, aby s nikým nemohl mluviti. Jinak se mu zle nevedlo, strava byla dobrá, jak jí k těžké práci bylo třeba.

Ten mladý člověk pracoval pilně, ale tři léta trvalo, nežli byl s prací hotov. Chodba měla několik větracích otvorů, v nízkém porostu dobře ukrytých. Ale byly otvory tyto tak malé, aby jimi člověk prolézti nemohl. Když byla chodba hotova, osecký pán chystal se provésti, co si usmyslil, aby ten mladý člověk nikomu o svém díle nic prozraditi nemohl. Nelekal se spáchati zločin. Když ten člověk všecko své náčiní z chodby vynesl do sklepa, sám s ním celou chodbou prošel, jako by chtěl hotové dílo shlédnouti. Dveře do lesa vedoucí uzavřel na klíč, jejž vzal k sobě. Potom se oba vrátili. Ze vchodu do sklepa vyšel pán první, a v tom okamžení starý sluha tam přibouchl dveře, takže ten člověk zůstal v chodbě uzavřen. Marně křičel, prosil, do dveří tloukl a kopal, zlořečil, pán se sluhou odešli ze sklepa a ponechali ubohého člověka osudu. Ten teď chápal dobře, co osecký pán zamýšlí, že ho chce nechat umřít hlady. Když se chudák trochu uklidnil, přemýšlel, jak by smrti unikl. Napadlo ho, nedostalli by se ven některým z větracích otvorů. Ale ty byly tuze malé, a neměl, čím by je rozšířil. Když tak prohlížel otvor za otvorem, vidí nad jedním z nich něco červeného. Vztáhl ruku, aby poznal, co je to. A hle! byl to cíp šátku, v němž zavázána byla skýva chleba a pár homolek. Ten člověk se domyslil, že to je jídlo nějakého drvoštěpa, který tu v lese pracuje a uzlík si položil do křoví. Však také bylo z lesa rány seker slyšet. Mladý člověk si pomyslil, že má vyhráno. Měl hlad a proto také chléb i homolky snědl. Potom prázdný šátek zase vystrčil na povrch, sedl si v chodbě pod otvor a čekal. Dočkal se. Když se ozvalo zvonění poledne z blízké vesnice, věděl, že si drvoštěp přijde pro jídlo. A také vskutku po malé chvíli uslyšel praskot větviček na zemi a kroky. Potom někdo sáhl po šátku a shledav jej prázdným, zaklel hněvivě. Tu se ten člověk dole ozval:

„Kdo jsi dobrý, pomoz!“ Drvoštěp podivil se nemálo, uslyšev hlas z podzemí. Ale hned zpozoroval otvor a klekl k němu, aby zvěděl, kdo to volá. Tu mu ten člověk uvězněný pověděl, že je v podzemní chodbě a že se z ní dostati nemůže, leda by otvor byl zvětšen.

Drvoštěp znal náhodou toho člověka ze vsi a řekl mu, ať jen počká, že hned přinese motyku, kterou pařezy vykopává. Ani hodinku netrvalo, otvor byl zvětšen, a zachráněný, vytažen na povrch země, děkoval svému záchranci. Umínil si hned také, že odejde tajně z té krajiny, neboť se obával hněvu oseckého pána. Učinil tak, rád oželel mzdy, slíbené za tři léta, místo níž mu zlý pán smrt chystal.