Dva černí rytíři

Dva rytíři (dle některých vypravěčů černí) procházejí přesně o půlnoci místnostmi zámku, i když jsou zamčené dveře, mají kopí a jsou vždy doprovázeni dvěma psy, velkými a černými, případně s ohnivýma očima. Po projití místností zámku mizí beze stopy, i když je ještě hluboká noc. Nikoliv, jak je u pověstí tohoto typu zvykem, až při rozednění. Tato pověst bývala vždy považována vypravěči většinou za naprostý výmysl. Její nesporně pravdivé jádro bylo objeveno teprve v letech 1986-87, kdy byl při zpevňování statiky zámku v hlubokých sondách proveden archeologický průzkum PhDr. Ludvíkem Delcredim, pracovníkem Podhoráckého muzea v Tišnově-Předklášteří. Byla nalezena řada zlomků železných předmětů, šipek, kopí a navíc kosterní pozůstatky dvou mužů a dvě kostry psů. Tedy přesně to, o čem mluví pověst. Dva rytíři-vojáci s kopími a dva psi. Podle všech známek a předběžného rozboru byl tento pohřeb, nikoliv náhodné uložení do země, datován do 14.-15. století. Dnes je těžko přesně konstatovat, které válečné události či jen místní potyčky zavinily smrt dvou mužů, a zdá se i věrohodné, že současně obou psů. Před budovou nynějšího zámku stála tvrz, několikrát obnovovaná, bezpečně po vpádů Avarů v r. 1239-40 a pravděpodobně i za válek husitských, kdy Kuřimí procházela vojska císaře Zikmunda, který měl vojenský tábor v nedalekém Drásově ve dnech 28.-29. října r. 1425, a to proti táboritskému veliteli Bohuslavu ze Šternberka. Je samozřejmé, že do výstavby zámku po r. 1527 bylo dostatek vojenských střetnutí. Zdá se však, že kostry byly odkryty již při výstavbě nového zámku kolem r. 1527, či při jeho rekonstrukci, která následovala po vpádu Švédů na Moravu v letech 1645-1653.