O Vážanských lesích

Tehdy ve Važanech byl nějaký větší zeman. Měl takovou výsadu, že jsi mohl každou neděli vyjet dvěma páry koní, kdežto sedláci si mohli vyjet pouze s jedním. zemanovy však nepatřil ani kousek lesa. Sedláci jich naopak dost a dost. A ten zeman je chtěl o ně připravit.

Zeman se smluvil s hradištským klášterem, kterému Vážany spolu s Knínicemi a Šebetovem patřily.

Klášter poručil: „Vraťte lesy!“ A přišli drábové pro cejchovnice – jak se tehdy říkalo truhličkám se starými pergameny. Sedláci však cejchovnice odmítli vrátit. Tak drábové je odvedli v poutech do Olomouce.

A ženám bylo sděleno, že jejich mužové budou tak dlouho ve věžení dokud jim nevydají cejchovnice. Ale tohle nezabralo.

Jindy zas v době kdy přijeli drábové, cejchovnice stály na stole, znamenalo to rychle je někam schvat. Tak drábové vždy odtáhli s nepořízenou.

Následovala další pohrůžka: Oběsíme vám muže na Hájku! ani to nezabralo.

Jednou první zářijovou neděli jela kolem Vážan sama císařovna Marie, rozsypalo se jí kolo u kočáru. Vážanští je hned pohotově opravili a přitom si císařovně postěžovali na svou vrchnost. Muži byli propuštěni a císařovna jim ještě slevila na robotách. Na památku této události se vážanští vždy první zářijovou neděli náramně radovali.

Na tento den připadli u nich hanácké hody.