Poustevníkova studánka

Na jihovýchod od borovského kostela svatého Víta směřuje polní úvozová cesta k nedalekému lesu zvanému Pasíčka. Ten v sobě ukrývá studánku s osvěžující pramenitou vodou, ke které se váže prastará pověst o poustevníkovi Ondřejovi. Jeho skromné obydlí, sroubené ze smrkových kmenů, stávalo ve svahu nad pramenem. Bylo doslova přilepeno k nevelké skalnaté stěně s vyhloubenou jeskyní. Nikdo z borovských sousedů netušil, z jakého kraje málomluvný a plachý samotář přišel, jaká je jeho minulost. Po celý rok nosíval pouze tmavohnědý hábit s kapucí a v létě svoji hlavu zdobil věnečkem uvitým z lučního kvítí. Sbíral léčivé byliny a v čas potřeby dával nemocným. Pro jeho dobrotu si na něj brzo přivykli. Ondřej ze svého příbytku docházel třikrát denně zvonit na věž kostela. Jako odplatu za každodenní zvonění mu lidé občas nosili k poustevně trochu jídla. Bez milodarů by jen těžko přežil mrazivé zimy. Dlouhé hodiny trávil v temné a chladné jeskyni modlitbami, vysedával u studánky nebo bloudil v zamyšlení mezi stromy, kde mu byla jedinou společností lesní zvěř a ptactvo. Vyprávělo se o něm, jak úzkostlivě se vyhýbá hlavně mladým ženám a dívkám. Býval tichý a zádumčivý, jako by ho něco neustále trápilo.

Roky plynuly jako rychlá a třpytivá voda zdejšího pramene. Na poustevníkův příchod do Pasíček už pamatovali jen ti nejstarší. Jednoho sychravého podzimního rána se zvon kostela nerozezněl. Za dobu Ondřejova působení se tak stalo vůbec poprvé. V Borové si lidé ihned pomyslili, zda jejich poustevník není nemocný. Běželi proto za ním do lesa, ale jeho ubohý příbytek byl prázdný. Vychladlé tělo stařičkého Ondřeje objevili, až když šli na mši, na stupních oltáře. V ruce svíral papír, na kterém vysvětloval své podivínství. Přišel z Bavorska a do lesů utekl z nešťastné lásky, na kterou chtěl po zbytek života zapomenout. List s Ondřejovým vyznáním byl i s jinými písemnostmi uložen do makovice kostelní věže. V lednu roku 1875 však do původní cibulovité báně uhodil blesk a střecha i s ostatními listinami shořela. Také po poustevníkově jeskyni už nejsou v Pasíčkách žádné pozůstatky.

Když se totiž v Borové na „Horní Vubci” stavěly nové chalupy, tak si lidé skálu roztrhali a rozebrali na stavební kámen. Jaká věčná škoda!

Lidé zapomínali a jen pojmenování pramene − Poustevníkova studánka − dodnes připomíná poustevníka Ondřeje.