Vlkodlak

V době, kdy se ještě kolem hradu Úsova rozprostíraly husté lesy, žil hluboko v lese židovský uhlíř, prostoduchý člověk, který nerozeznával dobré od zlého. Za noci, kdy měsíc byl v úplňku, měnil se však v zuřivého vlkodlaka – běda pocestnému, který za úplňku šel lesem! Nebezpečného tvora obestíralo podivné tajemství. K tomuto, jinak tak tichému, plachému člověku se jednou ve spánku přiblížil satan Kategor – pokušitel a žalobce. Vyrval mu srdce z hrudi, zakopal je v lesní hlíně a dal mu vlastní srdce plné zla. Od té chvíle napáchal člověk – vlkodlak mnoho zlého. Tajuplný rabi Moše ha Kodeš“ Juda z ASJVY poznal, co se prostému uhlíři přihodilo. Obrnil se veškerou silou své svaté duše. Byl úplněk sobotní noci, v níž zlé mocnosti nemají sílu, a je-li vysloveno pravé slovo, musí se vrátit do říše zla. V takové posvátné noci čekal hluboko v lese rabi na netvora. Z temného hvozdu se vyřítil vlkodlak s vyceněnými zuby ve vlčí tlamě. Tu zaplanulo světelné znamení Tetragammaton na čele svatého rabího a žhavělo a řeřavělo. A stalo se. Satan Kategor byl přinucen opustit vlčí tělo. Na místě, kde vlkodlak stál, leželo několik bledých suchých kořenů, které zachváceny plamenem dohořívaly na hrst popela. Uhlíře již nikdo nespatřil, jeho milíře dohořely a změnily se v popel.