Jak si čert odnesl Hlásného do pekla

Kdysi stávala na vrcholu kopce nad vesnicí kamenná válcová věž, hláska, která sloužila ke střežení bezpečnosti města Šternberka a jeho okolí. Podle pověsti se hláska propadla do země v místě, kde se dnes nalézá malé jezírko. Tenkrát tam sloužil jistý hlásný Frank, o kterém se říkalo, že má spolky s ďáblem. Za nocí bývalo v širokém okolí vidět, jak z hlásky vylétají jakési červené koule, které se ztrácely v temné obloze. Povídalo se, že jsou to obláčky vzteku, které vydechuje samotný pekelník, když se mu nepodařilo vyhrát nad hlásným v kartách. Hlásný prý namísto hlídání jedenkráte v týdnu hostil svého černého společníka a když se tato skutečnost donesla až k uším šternberských radních, bylo rozhodnuto, že hlásný bude odvolán. Než k tomu však došlo, stalo se něco nevídaného. Jednoho večera se nad krajem rozburácela velká bouře. Oblohu křižovaly blesky otevírající nebe ohnivým klíčem. Ještě než dopadly první kapky deště, ozvalo se z hlásnického kopce dunění, které přehlušilo i burácení hromu. Kopec se zachvěl a lidé, strachem přikrčeni za okny svých stavení, uviděli, jak jakási neviditelná sila vyzvedla kamennou hlásku, ozářenou blesky, vzhůru a z velké výšky ji zase upustila k zemi. Kameny I dopadly s ohromným rachotem na tememo kopce a potom nastalo ticho. Bouře ustala a místní usedlíci se utíkáli podívat, co se tam vlastně stalo. Kameny se pra jejich očima propadaly stále hlouběji do země, až s vytvořila velká černá díra, která byla vzápětí zalit vodou. Po hlásném nebylo ani památky a lidé usoudí li, že si jej čert odnesl do pekla. Od těch dob se vypráví, že vždy před bouřkou, kdy vzduch ztěžkne jako kámen, se z jezírka ozývá naříj kavé volání o pomoc. Volání však přichází z těch něj hlubších hlubin a tam žádná lidská ruka nedosáhne.