O Vilémovi z Volfštejna

Vilém z Volfštejna prožil mládí na královském dvoře, kde se seznámil s Janem Žižkou z Trocnova. Velmi si ho oblíbil a tak nebylo divu, že Jana pozval na svůj rodový hrad, kde se konala oslava k narození syna. Během bujarého veselí přišla řeč na náboženství a Vilém připil na zdraví krále Zikmunda.

Jana Žižku to neskutečně rozčílilo a vrhnul svému příteli do obličeje uzenou kýtu. Zvedl se a vyhrožoval pomstou. Když se dostal do čela husitského vojska, tak opravdu vyrazil dobýt hrad u Černošína. Během vřavy zemřela Vilémova manželka Hedvika z Rýzmberka a zmizel i právě narozený syn. Pán hradu se svou dcerou Ludmilou se zachránil a oba dva se ukryli v uhlířské chatrči. Z Ludmily vyrostla krásná žena, která jednoho dne našla v lese palcát. Stejný jako nosíval kališnický vojevůdce. Vilém věděl, že je zle. Ukryl se a připravil léčku. Jan z Trocnova se do ní chytil, protože navštívil chatrč, kde jej obsloužila chlebem a vínem Ludmila. Když opojen usnul, vylezl Vilém a chtěl svého bývalého nepřítele zapíchnout. Žižka se najednou probudil a píšťalkou zavolal své ochránce. Okamžitě se dveře otevřely a v nich stáli husité.

Obklíčili Viléma a Ludmilu. Vilém poklekl a označil Žižku za vraha své manželky a syna, které ztratil při dobývání Volfštejna. Žižka pokynul a jeden z jeho strážců přinesl v náručí ztraceného synka. Se slovy: „Viléme, Tvůj syn žije“! Táborský vůdce ti ho ukradl, ale Jan z Trocnova ti ho vrací. Nehněvej se prosím na mě“. Rychle opustil chatrč a vyrazil na další husitskou jízdu …