Vinná hora

Připomeňme jednu z nich: „Tam, kde se na Vinné hoře nachází kamenolom, stál před mnoha staletími rozsáhlý hrad. Na hradě žil hrabě se svou ženou a čeledí. Mezi služebnými bylo krásné děvče, urostlé, skromné, chování měla jako šlechtična. Není divu, že pán se do ní zamiloval. Hraběnka na dívku zle žárlila a tak ji ukládala nejhorší a nejtěžší práce a i jinak jí sužovala. Jednoho dne hraběnku popadla nevídaná žárlivost a ve své zlosti nechala dívku bičovat. Dívka ve smrtelných bolestech porodila dítě. Tu se zatřásla země, s ní celá Vinná hora, a hrad s hraběnkou i s čeledí se propadl do hory. A tam, kde dříve stával hrad, vytryskla studánka. Až bude jednou dívka v nouzi sedět u této studánky a první košilku v ní vypere, s košilkou vytáhne i hrad se všemi obyvateli z hory ven.“ Stará moudrost říká: „na každém šprochu, pravdy trochu“. Může se i v této pověsti skrývat pravdivé jádro? Vynecháme-li dojemný příběh, zůstanou reálie. Vinná hora, na ní kamenolom, studánka a hrad, který se propadl do země. Zasunutý a zarostlý kamenolom i vodní pramen jsou pod temenem Vinné hory dodnes, po hradu však ani památky. Může se hrad propadnout? Jistěže ne. Může však zmizet, „jakoby se do země propadl“. To samé postihlo hrad na Landeku – bývalé správní centrum Hlučínska – i v novější době zámek v Dobroslavicích. Stejně jako mnoho jiných staveb zmizely takřka přes noc, kdy je lidé z okolí během velmi krátké doby rozebrali na stavební materiál. Pro Vinnou horu to však neplatí zcela. Na samém vrcholu, uprostřed mezi bývalým lomem a strží, kterou vymlela voda z pramene, stojí rozsáhlý statek. Je postaven na kamenných základech, které se však v některých místech nehodují se stavbami na nich. Je pravděpodobné, že původně patřily k jiné stavbě, předcházející dnešnímu statku. V žádném případě nemohlo jít o pozdně středověký hrad, jak si ho představujeme dnes: se slavnostní branou, věžemi a palácem. Mohlo však jít o tak zvanou utočištnou tvrz či hradisko, kamennou zdí obehnanou plochu, kde hledalo útočiště nechráněné obyvatelstvo z okolí, s dobytkem a s nezbytnými zásobami pro přežití. Lidé se tam uchylovali před plenícími vojsky při válečných taženích. Tvrz se mohla jmenovat Kořen – cesty, které vedou na vrchol Vinné hory – dnešní Vinohradská i cesta od bývalého mlýna nesou ve starých mapách název Ke Koření. Avšak kam se stavba poděla, když se nemohla propadnout do země? Okolo roku 1534 nechal tehdejší majitel Hlučína, gruntovní pán Bernard ze Zvole, pravděpodobně při válečném ohrožení, narychlo stavět hradby kolem města. V krátkém čase bylo zapotřebí ohromné množství kamene. Ten se těžil ve vzpomínaném lomu na Vinné hoře, ale dalším zdrojem již opracovaného kamene mohla být i opuštěná tvrz. Svědčí o tom skutečnost, že v lomu, základech statku na Vinné hoře i v hlučínských hradbách se nachází tentýž žlutohnědý pískovec. Pokud se tak stalo, i v hlučínské pověsti o hradu, který se propadl, je ukryto zrnko pravdy. Avšak bylo nebylo, dávno již tomu ….. Mojmír Sonnek