Komteska Muzika

Mezi mnoha pány, které zámek pamatuje, byl i zámožný šlechtic, který měl dceru, známou v širokém okolí. Na její jméno si pověst nepamatuje, protože jí všichni říkali komteska Muzika. Proč? Žádná muzika se totiž bez ní neobešla, tancovala jako divoženka, děvčatům přebírala chlapce, troufla si i na ženaté muže. U místních lidí příliš oblíbená nebyla.

Většina místních žen proto zajásala, když vešlo ve známost, že se komteska bude vdávat. I její otec byl spokojen, že jí našel ženicha a věčným tancovačkám bude konec. Nastal tedy svatební den. Komteska však přijížděla ke kostelu, kde čekal ženich, právě v době, kdy tudy projížděli cikánští kočovníci, hrající na housle. Jak je komteska slyšela, už ji nohy neposlouchaly a musela běžet tancovat. Než se však stačila v kole obrátit, rozezněl se z kostelní věže zvon – a dívce vyrašily na bradě vousy, které rychle rostly. Dav, který se seběhl kolem cikánského vozu, strnul hrůzou, pak však lidé začali provolávat, že se z jejich paní stala čarodějnice. Vyvlekli ji ven a na místě jejího posledního tance ji zaživa přibili hřeby na kmen stromu.

Cikánští muzikanti to sledovali zpovzdálí, smutně přiložili housle pod bradu, že zahrají chuděře aspoň na poslední cestě. Při prvních tónech však začala komteska vyhazovat nohama jako živá, proto raději rychle zmizeli. Její otec velmi truchlil a dal vymalovat obrázky, na nichž byla zachycena mrtvá komteska – ty dal pak rozmístit do všech kapliček na celém panství, aby aspoň tak dopřál dceři trochu posmrtného klidu.