Rytíř, který se propadl do země

Za časů, kdy Švédové řadili v kraji, na silnici z Krásného Údolí (Schönthal) do Odolenovic (Döllnitz), kde křižuje silnici Luční potok, se měl propadnout do země cizí rytíř. Propadl se i s brněním a se svým koněm. V té době tu ještě nebyla silnice, ale jen pěšina do Odolenovic, kterým se říkalo také "Dolnice". Na tomto místě bývával přes potok mostek z velkých kamenných plátů.

Na louce zvané "Backen Stegwiese" bývala jakási zemní houpačka. Tato houpačka byla pro děti zvláštním potěšením, neboť při vstupu na toto místo se vždy začala rozhoupávat země. Snad tato pohyblivá půda souvisela i se zmizením rytíře. Za teplých letních nocí tu bylo vše tajuplné, protože se také světlušky ve stovkách rojily právě na tomto záhadném místě.

Podle ústního podání žil kdysi na své malé tvrzi rytíř z Odolenovic jako leník mocného vladyky Jiříka z Milevska, který byl majitelem hradu Toužim. Vladyka Jiřík daroval svůj hrad a zdejší vesnice a pozemky jím založenému premonstrátskému klášteru v poměrně vzdáleném Milevsku (1187). Premonstráti tu založili probošství Toužim a měli ho tu až do roku 1437, kdy bylo zastaveno císařem Zikmundem. Odolenovice patřily od té doby pod panství Toužim, které měnilo majitele.

Do roku 1945 zůstávaly v Odolenovicích české pomístní názvy jako Loučka (Lautschka), Louka (Lougirla), Vosina (Woschina) a Řešina (Resina).