Muzikant z Blanska

Jednoho sobotního večera chtěli nějací muzikanti hrát v Mojžíři k tanci. Podle starého zvyku vyhrávali nejprve chvíli před hospůdkou, aby vylákali mladé lidi ven. Ale měli smůlu, tanečníkům se nechtělo a raději zůstali sedět uvnitř hospody. A tak se muzikanti vydali zpět domů.

Jeden z muzikantů pocházel z Blanska a byl to veselý mládenec. Jak tak šel letní noci ve svitu měsíce kolem starého hradu, napadlo ho, že by mohl aspoň zahrát starému rytíři. Rychle vyšplhal po skále nahoru, posadil se na hradní nádvoří na kámen a začal hrát na klarinet. Z nástroje zněla jeho nejoblíbenější melodie.

Netrvalo dlouho a najednou se objevili jako zjevení půvabní panáčci a panenky a pěkně v párech se pohupovali v tanečním rytmu jeho melodie. Tančili s velkou radostí a muzikant z toho měl opravdové potěšení. Když už se schylovalo k jedné hodině, panáčci a panenky mu naznačili, aby nastavil svůj klobouk a přijal od nich odměnu za svou hru.

Každý pár tanečníků kolem něj prošel a při tom mu hodil do klobouku dárek. Když zmizel poslední pár, uhodily náhle věžní hodiny jednu z půlnoci. Kouzlo bylo to tam. Muzikant seděl v měsíčním světle zase sám na hradním nádvoří mezi jeho rozpadajícími se zdmi. Ve svém klobouku našel jen obyčejné listy ze stromu. Doufal, že za svou hru dostane bohatou odměnu a teď viděl, že ho hradní duchové podvedli. Mrzutě obrátil klobouk dýnkem vzhůru, vtom se zvedl vítr a odvál listí pryč. Muzikant se zvedl a vydal se na zpáteční cestu.

Doma hodil klobouk do kouta, ale zahlédl, jako by se v něm něco zablýsklo. Šel se podívat a na podlaze našel několik kousků zlata. Také v klobouku ještě uvízlo několik lístků proměněných ve zlato. Teprve teď se rozzlobil. Hned za rozbřesku spěchal do starého hradu najít lístky, které tam vysypal. Avšak neměl štěstí. Kolem místa na nádvoří, kde hrál k tanci na svůj klarinet hradním duchům, leželo jen uschlé listí.