Čarodějnice

V Bořetíně bydlela selka, která uměla zaříkávat mraky. Rozpoznala oblak, ve kterém byl jen déšť, od oblaku s kroupami a zlou bouřkou. Ty pak zaříkáním obrátila a poslala pryč. Jednou v létě u nich na statku spravovali střechu a nevšimli si, že se blíží bouřka. Když selka uviděla temné mraky, vyděsila se a vykřikla: " Proč jste mi to neřekli? To už neotočím!", a utekla za humna. Měla pravdu, mraky byly moc blízko, zastavily se na místě a tak hroznou bouřku v Bořetíně dlouho nezažili. O selce se taky říkalo, že ji viděli o svatojánské noci lézt po kříži nohama napřed, a že umírala tři dny a chroptěla, jako by ji někdo škrtil. Po smrti prý byla v obličeji černá jako uhel. Její dcera potom hledala knihu, ve které si čítala a měla ji zamčenou v truhle, ale nenašla ji. Buď ji selka zničila nebo si pro ni přišel někdo jiný. Za mojí prababičkou jednou přišla žena ze sousedství a chtěla, aby jí dávali mléko. Ale ta to odmítla, protože měla sedm dětí a mléko od jejích dvou krav stačilo tak pro ně na uživení. Když šla večer do chléva, krávy ležely, nežraly a místo mléka dojily krev. Tak to šlo několik dní, krávy nedojili, už to vypadalo, že pojdou, zatímco sousedka se chlubila, jak její krávy dojí a mléko nemá smetanu. Prababička šla na radu a dostala ji. Má zajít za sousedkou a mezi řečí prohodit, že už ví, jak to zařídit, aby krávy zase začly dojit a ten, co to má na svědomí, ať se těší, co se stane. Večer šla do chléva a bylo vše v pořádku. Krávy zase dojily jako dřív.