Ondrášův poklad v Grychťoku

V lese Grychťoku se ukrývali i zbojníci Ondráš a Juráš. S velkou kořistí se jim nechtělo pachtit k horám, proto poklad zakopali v lese Grychťoku. A jako v jiných případech se pro ukrytý poklad už nikdy nevrátili. Ale mezi lidmi se o něm něco vědělo. A tak jeden občan z Doubravy, když byl v aktivní službě v Těšínském pěším pluku, chtěl po svém veliteli kumpanii vojáků, že prý ví, kde je v lese Grychťoku zakopán velký poklad. Velitel se mu pochopitelně vysmál, voják však naléhal dále, nikde však neuspěl. Za chvíli se o něm začalo povídat, že je bláznivý. Voják se nakonec z lidského nepochopení a nezájmu o věc pominul na rozumu, musel být propuštěn z vojenské služby a skončil v blázinci.

Jindy zase šli do Grychťoku dva chlapi na houby. Jak tak chodili po lese, potkali zvláštního člověka, který jim řekl, že ví, kde je v lese zakopán poklad.

Vrátili se pro rýč a lopatu a kopali na místě, které jim neznámý ukázal. Lesk mamonu jim zaslepil oči, mysleli jen na obohacení a za chvíli narazili na železnou truhlu. Tu je něco zprudka chytilo za kabáty a daleko odmrštilo. Zjevil se jim Ondrášův duch, který dodnes hlídá poklad. Nevydá jej však nikomu, kdo má dostatek svého majetku a také ne pro světské a hříšné obohacení.