O krnovských bílých koních

Po velkém a ničivém požáru Krnova bylo nutno město znovu vybudovat. A to byla i pracovní příležitost pro zchudlý mimokrnovský lid. Do města se tak sbíhali tovaryši z celého okolí. Byl mezi nimi i jeden chudák z blízké vesničky Brumovice. Ten se navečer rozloučil se svou rodinou a vyšel do Krnova. Měl již více než polovinu cesty za sebou, když se rozhodl pro zkratku, která ho ale svedla jinam. Po bloudění vyšel konečně na holé prostranství, jež bylo obehnáno úzkým příkopem. Na prostranství se páslo stádo bílých koní, kteří pobíhali sem tam, rozbíhali se k příkopu, ale jakoby ho nemohli přeskočit a odvraceli se zpět. Muž ohromen jejich krásou a ve snaze přiblížit se jim, klopýtl a natáhl se právě přes příkop. V tom uviděl, jak se stádo řítí přímo na něj. Svým tělem vytvořil můstek, přes který stádo přeběhlo. Necítil však žádnou bolest a zcela ohromen sledoval stádo mizející ke Krnovu. Vydal se po jeho stopách až došel k opavské bráně, kde se zcela rozespalého hlídače ptal, zda neviděl stádo bílých koní. Ten se vylekal a vysvětlil muži, že pokud někdo uvidí toto stádo, jak z lesa k městu uhání, pak potečou v Krnově krvavé slzy. Příštího dne vstoupil do města mor, a tak k častým útrapám a požárům si přišla vybrat svou daň i krutá nemoc.