O čarodějnici

Před dávnými a dávnými lety žila v Rovni stará žena, které se báli všichni obyvatelé této malé vesničky. Chodila vždy zachmuřena a mračila se od rána do večera. S lidmi se stýkala málo, ale všichni se jí zdaleka vyhýbali. Vypravovalo se o ní, že umí čarovat, a že svými kouzly připravuje hospodyně o užitek. Žila v malé chaloupce a v jejím chlévě stála jediná kráva. Ta jí však dávala takové množství mléka, že to ve vsi budilo všeobecný podiv. Měla ve sklípku vždy plné hrnce mléka s takovým množstvím smetany, že ji stloukala celé dny a do města nosila plné koše másla. Také tvarohu prodávala mnoho. Měla všeho dostatek a tržila hodně peněz. Sousedé nad tím vrtěli hlavami a divili se. Jejich krávy dojily málo, ač je dobře krmili a pečlivě ošetřovali. Dlouho si to nedovedli vysvětlit, až se jednoho dne prozradilo to, čeho si jen domýšleli a o čem si šeptem povídali. Kolem chaloupky oné ženy šla jednou časně zrána hospodyně a tu přes dřevěný plot viděla, jak samotářská žena stojí na dvoře u kůlu, na němž je zavěšen provaz. Druhý konec provazu byl upevněn na brance dveří u chléva. Přes provaz byla přehozena plachta trávnice. Žena stála u plachty a tahala za Šňůry cípů, jako kdyby držela kravské struky. Plachta se nadouvala jako mlékem nalité kravské vemeno a z cípů teklo silným proudem mléko do putny. Ta byla brzy plná mléka, stejně jako veliký hliněný hrnec, jaké se vyráběly v Lošticích. Hospodyně za plotem se otřásla hrůzou; poznala, že vidí Čarodějnici, která ubírá jiným hospodyním užitek. Pokřižovala se a rychle ubíhala do lesa a skryla se tam pod hustým křovím mezi stromy. Bála se, aby ji čarodějnice neviděla a nemstila se jí za to, že viděla, co nemělo vidět žádné lidské oko. Teprve za chvíli se upokojila a šla lesní cestou domů. Hned vypravovala muži, čeho byla svědkem a co na vlastní oči viděla. Muž se tomu ani příliš nepodivil, neboť věděl, co se o sousedce šušká. Žena to vypravovala i jiným sousedkám, takže brzy věděla celá dědina o čarodějnici, která jim škodí. Od té doby se počali všichni čarodějnice stranit a nikdo se neodvážil vkročit do jejího domku. Děti před ní zdaleka prchaly a dospělí hleděli vždy zvědavě a s nedůvěrou na zamračenou čarodějnici, kráčející po návsi do lesa nebo na pole. Na levé ruce nosila vždy černou pásku, v níž prý měla ukryty nějaké kouzelné byliny. Bylo to zvláště nyní všem nápadné, avšak nikdo se neodvážil se jí zeptat, proč má ruku stále obvázanou. Všechny nehody a neúspěchy s dobytkem se připisovaly na její účet a všechny hospodyně se chránily pustit ji do svého domu nebo dokonce do chléva.