O kostelíku nad Kounovem

Na vršku nad vsí Kounovem stojí kostelík sv. Vojtěcha. Je tuze starý a vystavěn byl na místě, kde sám sv. Vojtěch kázal. Tehdy prý, za knížete Boleslava II., Pobožného, Lučané, kteří obývali všechen kraj při řece Ohři od Ústí až Smrčinám, s Čechy, Děčany a Litoměřici sousedili, setrvávali ještě při náboženství pohanském. Nemohli také zapomenouti své samostatnosti, kterou ztratili, když poraženi byli vojskem pražského knížete Neklana na Turském poli, kde také Vlastislav, poslední jejich kníže, padl. Marné bylo úsilí kněží z pražského hradu na Lucko posílaných.

Lid nechtěl poslouchati jejich kázání, nechtěl poučování o víře křesťanské, odpíral křtu. V hájích a na horách uctíval bohy své, jichž modly tam na božištích stály, oběti jim přinášel. Když se knížeti Boleslavu doneslo o tom odporu Lučanů proti víře křesťanské, rozhněval se velmi a projevil úmysl, vojsko vypraviti na Lucko a mečem donutiti jeho obyvatele, aby přijali víru Kristovu. To uslyšev biskup Vojtěch, přimlouval Boleslavovi, aby toho nečinil, řka, že Kristus, kníže pokoje, nežádá, aby učení jeho násilím bylo vnucováno. Smýšlelť zajisté biskup jinak, než někteří vladaři, kteří ohněm a mečem křesťanské náboženství šířili.

Teprve tehdy upustil kníže Boleslav od svého úmyslu, když biskup prohlásil, že sám chce se vypraviti k Lučanům, aby jim hlásal křesťanství. Odešel také vskutku biskup Vojtěch s družinou svou na Lucko a kázal lidem o Kristu a jeho učení; poslouchali jej mnozí pro dar výmluvnosti, jaký měl, a dávali se rádi pokřtíti. Tak se mu podařilo zaseti símě křesťanství v kraji, který nejdéle vzdoroval přijetí nového náboženství. Pohanství potom znenáhla ustupovalo do lesů a do hor, kde ještě dlouho je udržovali kněží jeho, shromažďujíce kolem sebe tajné jeho vyznavače.

Biskup Vojtěch nejčastěji prý kázával na návrší nad nynější vsí Kounovem, kde později založen byl kostelík. To už bylo po smrti biskupově, po prohlášení jeho za svatého, a kostelík, na památku sv. Vojtěcha vystavěný, má jej také za patrona.