O zlé hraběnce

Na zámku v Litomyšli žila před mnoha a mnoha lety zlá a hašteřivá hraběnka. Lidé ve městě ji neměli příliš rádi kvůli její nehezké povaze a také jejímu chování. Zámecká paní se častokrát procházela po zahradě tak, aby ji každý viděl. Nejraději tudy chodila v nových šatech a vystavovala se všem na obdiv jako pávice.

Hraběnce však zakrátko nejen nestačily šaty šité z drahých látek, ale ani šaty vyšívané zlatou nití. Jednoho dne dostala prapodivný nápad. Hned si proto nechala zavolat všechny pekaře z celého okolí. Mladí i staří mistři pekařského umění museli všeho nechat a hned druhý den spěchat na zámek. Žádný z nich neměl sebemenší tušení, co jim paní může chtít. Někteří se dokonce obávali, aby jim hraběnka nezpůsobila nějaké příkoří.

Zámecká paní vplula do zaplněného sálu a pravila: „Moji pekaři, nechala jsem si vás zavolat proto, že mám pro vás zvláštní úkol. Ten z vás, kdo mi do tří dnů přinese šaty ušité ze samého pečiva, toho bohatě odměním.“ Po těchto slovech zase odešla a v sále zavládl podivný ruch. Třetího dne hraběnka netrpělivě očekávala příchod alespoň jednoho pekaře. A opravdu, jeden jediný přišel na zámek a nesl šaty ze samých housek a koláčů. Hraběnce se tuze zalíbily. „Takové nikdo jiný nemá,“ radovala se v duchu a pekaři za jeho dílo skutečně dobře zaplatila.

Šaty ale nepřinesly své paní moc radosti a štěstí. Hned na první procházce potkala stařičkou žebračku, která ji požádala o trochu jídla. Paní se však na ni ani nepodívala a pyšně kráčela dál. A její pýcha se jí stala osudnou. Stařena hraběnku navždy proklela. V té chvíli se země rozestoupila a hraběnka zmizela v jejím nitru. To vše se odehrálo na zámeckém nádvoří.

Od těch dob se na zámku zjevuje přízrak této zlé a pyšné ženy, pocházející ze vznešeného rodu. Hraběnčin duch vždy obejde nádvoří a zmizí v místě, kde se tenkrát, toho osudného dne, hraběnka propadla do země.