Pan Jetříšek z Buzovic

Pan Jetříšek z Buzovic byl velmi udatný pán. Jeho sláva byla známa široko a daleko po českých zemích a stateční panovníci Oldřich, Břetislav i Vladislav byli hrdi na tohoto rytíře, který si postavil hrad v hlubokých brdských hvozdech.

Jeho statečnost nebyla vidět jen ve válkách, ale pan Jetříšek byl také vášnivým a neohroženým lovcem. Brdské lesy mu poskytovaly dostatek zábavy i rozptýlení. Jeho vášeň pro lov neznala mezí. Veliké zděšení zavládlo kraji, když se v okolí Drahlína objevil obrovský kanec. Ten musel žít poblíž, protože se často zatoulal do blízkosti tvrze i vísky a působil obrovské škody na polích i lidských životech. Lidé si o jeho kouscích vyprávěli celé báchorky a mnozí tvrdili, že je to vtělený ďábel, před kterým si nikdo není jistý.

Když o řádění kance uslyšel pan Jetříšek, nemeškal a vypravil se do drahlínských lesů zjistit, co je to za podivné zvíře, před kterým kdekdo utíká. Když na něho v lese konečně narazil, spatřil, že je to kus opravdu nevídaný a že vzbuzuje hrůzu zcela právem. On sám před ním však strach neměl. Vyčíhal si ho a pustil se ním do lítého boje nedbaje na svou bezpečnost. Boj ho zcela pohltil a jeho odhodlanost nakonec zvítězila nad zuřivostí zvířete. Jetříšek mu jedním mávnutím meče usek hlavu. Lidé v kraji drahlínském si mohli oddechnout.

Zvěst o Jetříškově hrdinném boji se donesla až k panovníkovi na pražský hrad a kníže Vladislav uznávaje jeho zásluhy o kraj, obdařil ho štítem s erbem kančí hlavy ve zlatém poli.

Jetříšek z Buzic se později účastnil s knížetem země bojů a válek. Když v roce 1110 vtrhli do země Poláci, vytáhl s knížetem proti nim a bojoval po boku panovníka v bitvě U Trutiny proti Boleslavovi. Před bojem se postavil proti svým spolubojovníkům a pravil: „Bratři a spolubojovníci moji! Kdokoliv má na svém těle nějaký kousek masa nesmělého a bojícího se, musí jej buď nejprve ořezati, nebo nyní z našeho zástupu odstoupiti.“ Bojovníci nevystoupili a viděl, že jejich mysli byly dychtivy k bitvě. On se bil udatně mečem svým, až náramným množstvím kopí poražen padl k zemi. Stal se hrdinou.

V Dalimilově kronice se o Dětříškovi píše v souvislosti s tažením knížete Vladislava proti Polanům: „V českém vojsku sloužil v ony dny jinoch smělý, jinoch způsobný, Jetříšek Buškovic, hezky hoch, jemuž říkali též Tuří roh. Že za uši kdys kance chyt, Zdobil kančí rypák jeho štít. Ten Jetříšek bil se hrdinně. Do nepřátelských řad pronikl a zahynul v těžké hodině.

Kosmas ve své kronice uvádí, že Dětříšek se účastnil za svého života i tažení Jindřicha V. proti Boleslavu Křivoústému, a to po boku knížete Svatopluka. Ten byl roku 1109 zavražděn a Dětříšek podporoval na uvolněný trůn bratra Svatopluka Otu. Také ho uvedl na knížecí stolec do Prahy. Vyvolalo to nevůli Čechů a pro zklidnění situace byl právoplatně na trůn dosazen Vladislav. Přesto Dětříšek neupadl u Vladislava v nemilost a významně zasahoval do politiky 12. století. Jeho syn Jiřík zastával úřad maršálka a vedoucího ozbrojeného průvodu knížete Vladislava a účastnil se druhé křížové výpravy do Svaté země, kde zahynul.

Jetříšek, Jetřich nebo někdy také Dětříšek z Buzic nebo z Buzu je pokládán za zakladatele rodu Buziců, z nichž se později vyvinuli v jedné z rodových linií i pánové z Valdeka. Heřman z Drahlína, který seděl na tvrzi roku 1324 (první zmínka o Drahlínu v písemné podobě) pocházel z rodu pánů z Valdeka, kteří později přesídlili do Lítně.

Václav Hájek z Libočan prý historku o zabití kance přisoudil Bivojovi a tím spojil rod Buziců s vojvodou Krokem.

V roce 2017 obec Drahlín převzala svou vlajku a znak, kde je kančí hlava jako připomínka starodávného vlivného rodu Buziců, z nichž někteří sídlili právě na drahlínské tvrzi známé pod názvem Hradiště.

Rod Buziců se rozdělil na tři větve: jedna větev připrala do erbu zajíce (pánové z Valdeka), další lva (Lvi z Rožmitálu), potomci Heřmana přesídlili do Lítně a psali se pánové z Hazmburka a ponechali si původní erb s kančí hlavou. Roku 1390 patřil Drahlín k Litensku.