Trosky hradu Hluboký – během zatmění slunce – přízraky loupežníků

Byl vybudovaný po roce 1340 olomouckým biskupem Janem Volkem získal roku 1351 král Karel IV. Věnoval ho svému bratrovi – markraběti Janu Jindřichovi. Majitele měnil ještě několikrát – 1382 jej získali páni z Kravař a poté roku 1418 Tvorkovští z Tvorkova. V této době r. 1425 husité zmocnili kláštera v Dolanech a hradu Hlubokého a odtud působili městu Olomouci mnoho škod a pohrom., což bylo důvodem obležení roku 1426. V létě r. 1426 přitáhlo ke hradu císařské (Zikmundovo) vojsko pod velením zemského hejtmana Haška z Valdšejna, hrad oblehli a po tuhém odporů husitů jej pomocí děl dobyli, samotný hrad byl všk tak silně poškozen, že již v té době z něj byly takřka ruiny. Podle legendy zbylá přeživší husitská posádka údajně unikla podzemní chodbou,která měla ústit ve vzdálenosti asi 1,5 km v oblasti dnešní restaurace „U SUPA“.

Poslední krvavá šarvátka se prý udála v zájezdním hostinci „POD VRÁBLEM“, kde ustupující husité překvapili Zikmundovy opilé vojáky, kteří se tam po vítězném dobití hradu oddávali divoké pijatice. . Zříceninu roku 1437 získali Žerotínové. Zbytky hradu se později nazývaly „Pustý zámek“.

Sto let poté, kdy byl v husitských válkách rozbořen hrad Hluboký, se začalo vyprávět, že se ve dnech, kdy Měsíc překrývá Slunce, ozývají z rozvalin lidské hlasy. Tajemné brumlání bývalo slyšet až pod skalním ostrohem u říčky Bystřice a nahánělo hrůzu všem, kteří tento prapodivný hluk zaslechli. Dlouho se nikdo odvážil vylézt v takové chvíli k rozvalinám, aby vypátral, komu ty hlasy patří. Až jednou, jak už to s lidskou zvědavostí bývá, dohodli dva všeteční mládenci, že zjistí, komu je v opuštěných troskách tak do řeči. Čím blíže přichazeli k hradním rozvalinám, tím silněji se ozývaly hrubé mužské hlasy. Když mládenci přelezli nevysokou kamennou zeď, spatřili, jak na trávou prorostlé dlažbě sedí třináct zarostlých mužů v potrhaných halenách s kapucemi, které zčásti překrývaly jejich mrtvolně bledé tváře. Jiskry, vyletující z hořícího ohně, se ztracely v prázdných důlcích. Mládenci hrůzou zkameňěli tak, že úplně splynuli s hradní zdí stojící za jejii zády. Že mají před sebou přízraky loupežníků, okamžitě poznali při pohledu na zlověstně se blýskají nože připevněné k jejich pasům. Muži hráli jakousi podivnou hru, která spočívala v hlasitém počítání žhavých uhlíků, pro které sahali holými rukami přímo do ohně. Takové jsou hry těch, kteří za života počítají cizí peníze! To si však mládenci uvědomili až poté, kdy rychle opustili prokleté místo a slibovali si, že už nikdy nebudou chtít poznat, komu patří hlasy přicházející ze tmy. Od těch dob, lidé navštěvovi tato místa jen tehdy, pokud se Měsíc nekřížil se Sluncem trosky hradu Hluboký byly ponořeny do ticha.