Skřítek Sklenařík

Dobrých skřítků není nikdy dost, jednoho takového si pochvalují ve Smržovce. Říkají mu Sklenařík a sídlí na prostřední skále na vrchu Vyhlídka. Tu skálu poznáme podle nápadné prohlubně se žlábkem - to místo údajně sloužilo v minulosti k pohanským obřadům. Jizerské hory jsou krajem sklářských tradic, i ten skřítek se tedy jmenuje příznačně - Sklenařík. Nikdy nikomu neublížil, naopak dával pozor, aby děti při svých hrách nelezly po skalách moc vysoko a pomáhal zbloudilým poutníkům na cestách. Má rád své hory - nesnese, když někdo jedná jako jejich dobyvatel, a ne obdivovatel. Pak vymýšlí různé zlomyslnosti. Jednou se ale skřítek hluboce a hlavně beznadějně zamiloval, jeho dívka už totiž měla jiného, a tak skřítka odmítla. Sklenařík však nebyl mstivý, dívku měl rád, přál jí jen to nejlepší a tak jí daroval mísu dukátů a jejímu ženichovi zařídil sklářskou pec. Oběma mladým lidem dar nepochybně přišel vhod. Určitě už ale neviděli, jak skřítek odešel do svých oblíbených skal, schoulil se a jenom plakal a plakal. Tak moc, že vodou naplnil právě zmíněnou skalní mísu. Mysleme na Sklenaříka, protože v Jizerských horách na nás čekají i různé nástrahy. Na několika místech leží málo viditelné bludné kořeny a bludné balvany - překročíme-li je, bez pomoci se neobejdeme...