O založení Nového Jičína

Hradní pán na Starém Jičíně měl srdnatou dceru Jitku. Zbyla mu jediná, když přišel o své tři syny. Nejstarší padl v boji, prostřední zahynul na lovu a nejmladšího zahubila zlá nemoc. Pánovi zbyla jen dcera Jitka, a protože neměl syny, vychovával ji, jako by byla muž. Za chvíli se jí nikdo nevyrovnal v jízdě na koni, bila se mečem, střílela z luku a házela oštěpem. Chudé vdově, která pracovala na poli, medvěd odnesl v tlamě jediného synka. Nebohá žena volala o pomoc a Jitka se samotná vydala po jeho stopě. Dostihla jej u jeskyně. Vystřelila šíp, ale ten se minul účinkem. Obratně jej zasáhla oštěpem, ten se však zlomil a medvěda jen poranil. Už se zdálo, že ji medvěd rozsápe, když tu se z chrastí vyřítil mladý pastýř, který oštěpem medvěda dorazil. V jeskyni nalezli živé a zdravé dítě, jak ho medvěd odnesl i s peřinkou. Hradní pán od radosti za záchranu jediné dcery vyzval pastýře, aby k němu vstoupil do služby. V neděli přišel pastýř na hrad, a protože doposud jenom pásl krávy, musel se všemu vyučit. Zakrátko se naučil číst i psát, jezdit na koni, bojovat mečem a na dva roky odjel do služby k českému králi. Poté se vrátil z Prahy pasován na rytíře a s Jitkou si padli do náručí. Protože již dříve v sobě nalezli zalíbení, zakrátko strojili na starojičínském hradě slavnou svatbu. Na místě, kde bývalý pasák krav Jan zachránil Jitku, nechali postavit kapli. Záhy zde začaly vyrůstat první domky a v jednom bydlela i Janova stará matka, která se nechtěla na hrad přestěhovat.