Nezbední robotníci z Třemešského panství

Na třemešském panství nebývala v dobách roboty vždycky mezi vrchností a poddanými velká láska. Panská robota byla těžká a když se někdo vzepřel, čekal ho leckdy trest rákoskou. Jenže ani robotníci nebyli všichni tak poslušní, jak by si vrchnost přála.

V Olešné žil jeden pořádný silák, který se robotě vzepřel. Vrchnost ho za to chtěla potrestat a poručila mu, aby si lehl na lavici. Jenže sotva se měl k trestu připravit, chytil lavici, vztekle s ní mrštil a rozbil ji na kusy. A tím bylo po trestu. Nikdo totiž nechtěl zkoušet, jestli by podobně nedopadl i ten, kdo by se pokusil přinést lavici novou. Od té chvíle už si na toho chlapa nikdo netroufl a panská rákoska na něj zůstala krátká.

Ještě jinou neplechu provedl sedlák Göbel z Louček. Robotoval s potahem a jednou jel po obědě kolem třemešského zámku. V zámku byl tou dobou klid a jeden z úředníků si právě dával šlofíčka. Göbel projížděl kolem a najednou práskl bičem, až se to rozlehlo po celém okolí. Úředník se probudil a byl vzteky bez sebe. Nechal si sedláka zavolat a hned poručil, aby dostal dvacet ran rákoskou. „A proč jste tady tak práskal?“ obořil se na něj. Göbel pokrčil rameny. „Co jsem měl dělat? Kůň mě neposlouchal.“ Úředník na něj chvíli hleděl. Pak asi usoudil, že trestat člověka za to, že se snaží zvládnout neposlušného koně, by přece jen bylo trochu nespravedlivé. A tak Göbel odešel bez jediné rány. Možná ale úředníkovi až později došlo, že kůň sice neposlouchal Göbela, ale zato Göbel velmi dobře věděl, kdy použít bič.