Hledač pokladů na Mnišské hůrce

Co by kamenem dohodil od hradu Hartenštejn, který kdysi stál na Zámeckém vrchu a díval se pyšně do kraje, avšak nyní z něj můžeme vidět už jen trosky, se nachází Mnišská hůrka; na ní stál před dávnými časy klášter, jehož obyvatelé žili se zámeckým pánem v dobré shodě. Klášter spojovala se zámkem podzemní chodba, aby bylo možno jeho obyvatelům v těžkých dobách poskytnout spásný azyl. Když jednou hrabě cítil, že on i jeho poklady jsou již ve velkém ohrožení ze strany nepřátel, přemístil je chodbou do kláštera a ukryl je na bezpečném místě, které neznali ani mnichové, vrátil se zpět na bojiště a spolu se svými muži zemřel hrdinnou smrtí. Klášter byl už dávno zchátralý, ukrytý v lesích a zapomenutý, ale poklady tam stále ještě ležely. Až jednou v noci na to byl upozorněn starý mlynář z Huškova mlýna. Ponenáhlu začali všímaví pozorovatelé na Mnišské hůrce vídat světélko, ačkoliv bylo známo, že tam není žádné lidské obydlí, že tam na určitém místě dokonce nikdy nerostla tráva, a že se lidé tomuto místu vůbec vyhýbají. Musel tam být ukrytý poklad. S krumpáčem a lopatou se mlynář z Huškova mlýna vydal na cestu a před půlnocí stál na místě, kam dopadalo světélko, aby poklad vyzvedl. Po několika ranách krumpáčem zazněl z hloubky zvuk podobný tónu zvonů a místo osvítil oslnivý jas. "Mlýn hoří! " zvolal za ním temný hlas. "Ježišmarja Josefe " vykřikl mlynář a pohlédl za sebe, ale nebyla vidět záře ohně ani nic podezřelého. Mlynář se dal opět do práce, aby dokončil vyzvednutí pokladu, ale vše náhle zmizelo, místo pokryla hustá temnota a na věži odbíjelo dvanáct.